čtvrtek 1. prosince 2016

VÁNOČNÍ SOUTĚŽ O TŘÍMĚSÍČNÍ PROMĚNU

Krásný prosincový den!

Jelikož se blíží Vánoce, rozhodla jsem se, že někomu z vás udělám radost a pomůžu mu nastartovat nový rok 2017 změnou životního stylu vedoucí k jeho vysněné postavě! ;-)
A protože jsem nerozhodný člověk, tak vyberu právě 2 z vás! A jak to celé bude probíhat?

1) Proměna bude probíhat od 2.1.2017 do 2.4.2017. Spolupráce se mnou funguje na bázi koučinku, to znamená, že si stanovíme nějaký hlavní cíl a společnými silami ho v průběhu těch 3 měsíců budeme dosahovat. Hubnutí není pouze o jednorázovém jídelníčku, mnohem více preferuju dlouhodobou spolupráci a interakci. Chci poznat vaše tělo, jakým způsobem funguje a podle toho případně všechno upravovat.

2) Vytvořím vám flexibilní stravovací plán na míru na základě detailního dotazníku. Zohledním to, co máte rádi, intolerance, alergie a vaši historii v oblasti stravování. Zároveň vám nebudu nic nutit, ale pouze dávat doporučení a rámce, kterých se musíte držet. Jsem zastánce toho, že vás nový režim musí bavit, že s ním budete ztotožněni, a tím pádem se vám bude lépe dodržovat.

3) Dostanete ode mě zhodnocení vašeho stávajícího životního stylu, abyste pochopili, v čem jste dělali chyby. Dále doporučení na suplementy a pohybové aktivity. V materiálech naleznete také informace o největších mýtech ve stravování, které se v této oblasti stále drží, a které lidi zbytečně brzdí od jejich pokroků. Chci, abyste si ze spolupráce se mnou odnesli maximum. Je to ale spolupráce, takže to bude hlavně o vás, co si z toho vezmete a co ne. :-) 

4) Nečekejte žádné hladovky, ani zázraky na počkání, to opravdu u mě nehledejte. Jsem zastánce vyváženého režimu, který bude udržitelný. Stravovací plán přizpůsobím podle vašich cílů, nicméně co se týče hubnutí, vždycky nastavuju co nejvyšší příjem, na kterém klientka začne hubnout. Metabolismus a hormony musí šlapat jako hodinky, aby se tělo začalo zbavovat tukových zásob jednou pro vždy. 


Redukční režim jedné z mých klientek při 2000 kCal
A jaká jsou pravidla soutěže?

1) Buďte fanoušky mé FB stránky Talking Alis
2) Sdílejte příspěvek z mého FB s odkazem na tento článek VEŘEJNĚ na vašem proflu (je připíchnutý na zdi)
3) Napište mi do komentářů na FB nebo sem na blog, co vás v životě motivuje a proč se chcete změnit
4) 23.12. vyhlásím dva výherce či výherkyně :-)


Pojďte do toho se mnou, nastartujte svou změnu! Další reference na mě naleznete zde.


Pac a pusu,


Alis

středa 23. listopadu 2016

Zbav se nálepek a najdi si svůj lajfstajl

Ahoj lidi! :-)

V kratším časovém intervalu jdu přispět dalším článkem... inspirovala mě k tomu diskuse ve skupině na FB Paleo+ Czecho-Slovakia, kde se jedna slečna svěřila s tím, že ač jí baví paleo stravování, jednou za čas se přejí věcmi "mimo" a cítí se pak špatně.

Myslím si, že tohle se dá vztáhnout na úplně všechny styly stravování nebo obecně snahu žít a stravovat se zdravě. Co si budeme povídat, když člověk začne jíst zdravě, většinou je jeho motivace zhubnout. U specifických stylů stravování, jako je paleo, to mnohdy bývají i zdravotní benefity, které tato strava přináší. Každý stravovací styl má určitá pravidla a pokud je nejsme schopni dodržovat, scházíme z té "cesty", tak si to mnohdy vyčítáme a máme pocit, že jsme selhali. A čím více si začínáme zakazovat, tím více na té cestě "padáme", máme tendenci ujíždět a nakonec to přehánět. A opět, jak už jsme zmiňovala v článku o mém názoru na cheat days, tenhle přístup může vést i k nějakým PPP.

Jak z toho ale ven? Naprosto jednoduše. Pokud se ztotožňujete s nějakým stylem stravování, líbí se vám jeho principy, ale nejste schopni ta pravidla na 100 % dodržovat, tak to prostě nedělejte. Najděte si svou cestu. Jste na rostlinné stravě, ale zařazujete vajíčka? V pořádku, pokud to tak cítíte. Nehleďte na názory okolí, kteří vám říkají: "Ale ty nejsi vegan, když jíš vajíčka!" No, a co? Nejsem vegan. Jedu si svůj lifestyle, jedu si svoje stravování a jsem tak nejšťastnější. Ztotožňujete se s paleem, ale neodepřete si koláče od babičky? No, tak si je zařaďte do toho vašeho životního stylu. Přece je nejdůležitější, jak se cítíte VY a ne to, jestli máte nějakou nálepku. 

Lidi se potřebují neustále zařazovat do škatulek nebo si dávat ty nálepky. Škatulky jsou fajn na inspiraci. A pokud se s nimi někdo 100 % ztotožňuje, tak je to super. Ale ruku na srdce, takových lidí je stále minorita. A nejhorší právě je, když máte pocit, že když to nedodržujete na 100 %, tak jste špatní. A ještě horší je, když vám to vmetá to okolí. "Já nechápu, že to takhle nedodržuješ, vždyť je to takhle nejlepší!" Jenže tihle soudci si neuvědomují, že to, jak je to nejlepší pro ně, to nemusí být nejlepší pro vás. Na to, co je nejlepší pro vás, si musíte přijít vy. Takže jestli je to 90 % paleo s 10 % koláčů od babičky, tak je to naprosto v pohodě. Ve chvíli, kdy to přijmete za své, stane se to součástí vašeho životního stylu, tak budete spokojení jak na těle, tak na duši. Nejdůležitější je ta rovnováha a to, že hlava je v pohodě. Každá změna začíná v hlavě a hlava si s námi dokáže pěkně pohrávat. Proto jděte vstříc sami sobě, nebojujte se sebou a svými přesvědčeními jen kvůli tomu, co říká vaše okolí. Najděte si svou cestu, která vás bude bavit, a která pro vás bude dlouhodobě udržitelná.

Odlepte si nálepku toho a onoho a vytvořte si svou vlastní.

Pac a pusu!

Alis


neděle 20. listopadu 2016

Jak to mám s cheat days

Nazdárek fitfams po dlouhé době!

Nepsala jsem nic na blog, protože jsem měla pocit, že vyjádření svých myšlenek skrze videa bude lepší. :-) Zatím jich moc nemám, ale určitě budou přibývat. Každopádně jsou stále věci, které se dají lépe vyjádřit písemnou formou v článku.

Jsem v mnoha fitness skupinách a čas od času se v každé objeví dotaz na cheat day. Jestli ho zařadit, kdy, jak často, v jaké míře...

Tímto článkem bych na tohle dala univerzální odpověď, ze které si každý bude moct vzít to, co bude sám chtít.


Mnoho lidí zařazuje cheat days v dietě pro nakopnutí metabolismu nebo si to tím alespoň omlouvají právě proto, aby si ten jeden den mohli povolit uzdu a konečně si dát to, co si v té dietě odpírají. Pokud si ale v dietě (=redukčně stravovací režim) něco odpíráte, tak si zaděláváte na neúspěch právě kvůli tomu, že už jen z toho pocitu zakázaného ovoce budete mít větší tendenci právě k tomu cheatu a porušení režimu. Začnete se na tenhle den těšit, upírat k němu svou pozornost. Většinou si i dopředu budete plánovat, co si v ten den dáte. A člověk má prostě v dietě velké oči, takže si toho naplánuje hodně, nakoupí si čokolády a sušenky předem, do nějaké krabičky.

No, a protože víte, že pak už to zase nebudete moct jíst, tak toho chcete stihnout sníst co nejvíc. Nakonec to ale skončí tak, že vám bude špatně, druhý den budete nepoužitelní a ještě vás to srazí i psychicky. Samozřejmě záleží na tom, kdo jak cheat pojme. Pokud si dáte k nedělnímu obědu svíčkovou se šesti od babičky a k tomu koláč s drobenkou, tak samozřejmě v pohodě. Ale nenazývala bych to cheatem. Protože tohle slovo podvědomě vytváří model, že (nějaké) jídlo je podvod, něco špatného. A i když si to vědomě neuvědomujeme, tak si tím začínáme pěstovat nezdravý vztah k jídlu, který u extrémně citlivých jedinců může vyústit až k záchvatovému přejídání. A právě i tím pravidelným zařazováním cheat days si pěstujeme tenhle negativní návyk, který k tomu může vést jakbysmet.

Pokud se stravujete nějakým způsobem, buďte s tím 100 % ztotožněni. Jen to je šance na udržitelný úspěch a vytvoření si zdravého vztahu k jídlu. Jestliže máte rádi mléčnou čokoládu, tak si ji do toho svého životního stylu zařaďte v nějaké rozumné míře. (ta závisí i na vašich aktuálních cílech). Jedině tím se osvobodíte od toho, že budete mít potřebu podvádět a to nezdravé jídlo vás nebude tolik lákat. A když budete chtít zařadit den volna od režimu, tak už to nebude cheat day, ale volný den, který si užijete, budete jíst do sytosti a nebudete mít potřebu se přejídat, nebudete mít potřebu si toho nezdravého dát tolik. Protože to najednou nebude zakázané a stane se to součástí vašeho životního stylu.

V mé více než tříleté hubnoucí historii jsem i já měla pár cheatů, a to byl podle mě kámen úrazu toho, proč mi hubnutí trvalo/trvá tak dlouho. Podváděla jsem sebe a svůj režim, a to způsobovalo moje pády a neúspěchy. Nebyla jsem 100 % ztotožněná s mým stravovacím režimem a měla jsem pocit, že si upírám. Když teď ale vidím zajímavou pochoutku, na kterou mám chuť, tak si ji prostě koupím a dám. Samozřejmě musím udělat nějaký ústupek, co se týče množství, protože to tak v dietě prostě je. Ale mně stačí i ten malý kousek něčeho a jsem uspokojená. Změnila jsem celou svou filozofii ohledně stravování a eliminovala jsem tyhle podváděcí dny. Mou stravovací filozofii najdete právě v tom mém prvním videu o flexibilním stravování. To je styl, který mi vyhovuje, a který mi dovoluje žít v souladu s mými cíli a tím, co mám ráda.

Mějte se rádi a nepodvádějte se. Vytvořte si svou cestu, která vám bude vyhovovat, a která bude v souladu s tím, jak to máte rádi.

pátek 16. září 2016

Jeden takový páteční "výlev" srdíčka

Krásný večer,

dneska jsem si hezky zacvičila v poloprázdném fitku, kdy jsem při tréningu měla možnost i zamyslet se sama nad sebou. Při převlékání v šatně jsem si "blejskla selfie" a první myšlenky, které mě napadaly, když jsem se na tu fotku podívala, byly ty, že vidím, kolik mám před sebou ještě práce. 

Taky mě napadlo, že za tři roky, co se zabývám stravou a výživou, během kterých jsem docházela na fyzioterapii (dva roky a ještě bych stále měla pokračovat) a nemohla cvičit sama v posilovně, během kterých jsem lítala do extrémů, nemohla jsem vydržet u jednoho typu stravování, bojovala jsem s intolerancemi, psychikou, pocitem méněcennosti, vrhala jsem se do redukce a vzápětí to zase vzdávala, po aktuálně téměř roce intenzivních tréningů v posilovně, jsem vlastně moc velký kus cesty neušla. Když se podívám na svoje tělo, mám pocit, že jsem teprve začala, a ne že už mám za sebou tři roky práce (s výkyvy a pauzami).

Dennodenně jsme vystavováni tlaku iluze dokonalosti – koukáme na instagramu na perfektně vyrýsované a osvalené fitnessky, které chrlí úsměvy na všechny strany. Máme tendence se srovnávat, i já to tak měla. Vinila jsem život za to, jaké mi nastolil podmínky, a měla jsem pocit, že pořád musím s něčím bojovat, že je to všechno nefér a byla jsem zatrpklá a smutná. Ve chvíli, kdy jsem se přestala srovnávat s ostatními, a začala se srovnávat jedině sama se sebou, jsem si uvědomila, že mám naopak velký kus cesty za sebou.

Vlevo srpen 2013, vpravo září 2016

Každý fail, kterému jsem propadla, mi dal příležitost zamyslet se a příště to udělat lépe. Uvědomila jsem si, že jsou v životě věci, které ovlivnit nemůžu vůbec (třeba to, že jsem se narodila s kyčelní vadou) a věci, které ovlivnit můžu (například to, že jsem s tou vadou začala chodit na fyzio, to, jak se stravuju, a jak přistupuju sama k sobě a ke svému okoí). Čemu si myslíte, že má smysl věnovat energii? Ve chvíli, kdy jsem začala tohle rozlišovat, se mi nesmírně ulevilo.

Nesrovnávejte se s ostatními, ale pouze s vašim včerejším já. Ani se nenechte ovlivnit soudy vašeho okolí. Konstruktivní kritika je fajn a může vás posunout, ale mnohdy na nás naše okolí dokáže plivat jed, který nás zraňuje, ale to neovlivníme. Ano, můžeme se s nimi hádat, můžeme s nimi argumentovat, můžeme se je snažit přesvědčit, ať už slovy nebo činy, že si zasloužíme jejich pochvalu. Ale my sami si musíme být vědomi toho, kdo jsme, jací jsme a jakou máme hodnotu. A dokazovat cokoliv pouze sobě. Nevyčítejte si, co se nepovedlo včera, ale zamyslete se nad tím, jak by se to dalo zlepšit/udělat jinak. A buďte pyšní na to, co jste už dokázali, i kdyby to byla maličkost. I kdyby to byl jeden jediný den zdravého stravování. My, jediní, jsme tvůrci naší reality, protože je to vše pouze o našem pohledu na věc. Můžeme se na věci dívat negativně a zahlcovat se negativní energií. Když se ale na věci, aspoň v rámci možností, budeme dívat pozitivně, bude nám to dávat sílu pokračovat na naší cestě, ať už je naším cílem cokoliv. I když někdy více a někdy méně, vždycky je nějaká možnost volby.

Klišé citátek, ale pravidvý. :-)

středa 14. září 2016

Spolupracujte s tělem a ne proti němu

Nazdárek čtenáři,

nejlepší články jsou ty, které jsou psány na základě inspirace a zkušenosti z vlastního života, a tak mě to dneska trklo a článek je tu. :-) A v tom dnešním chci psát o tom, jak je důležité naslouchat svému tělu. A zmíním tady sprostá slova pojmy jako refeed, deload, leptin nebo kortizol. No, a jelikož je mým cílem vás tady na tomto blogu převážně "vzdělávat", tak vám všechny tyto pojmy vysvětlím. ;-)
Aktuálně jsem 4. týden v dietě rýsovací fázi (slovo dieta by mohlo evokovat nějaké hladovění, a to se u mě rozhodně n e k o n á ) a mírném kalorickém deficitu. Od jara do srpna jsem si dala trochu voraz, zaměřovala se na budování svalů a zvyšování síly a jedla výrazně více. Podle srovnávacích fotek jsem moc tuku nepřibrala (jupí), každopádně stále je co "odřezávat". :-) O tom ale někdy jindy.

Už znám svoje tělo dobře, za tři roky, co se stravováním zabývám, jsem nasbírala spoustu informací (a stále je sbírám, a to i díky práci s dalšími lidmi), a tak jsem se pustila sama do svého vlastního "koučování" ve stravě, pouze tréningy si nechávám sestavovat. Svůj stravovací plán jsem nastavila podle tří parametrů: podle svého denního výdeje, tréningů a nastavení makroživin, které na mě vždy fungovalo.

To v praxi vypadá tedy tak, že v týdnu střídám dny:
s vyššími sacharidy (a nižšími tuky) při tréningu spodní části těla
s nižšími sacharidy (a vyššími tuky) při tréningu horní části těla a volnu
a refeed den (při nejtěžším tréningu spodní části těla), kdy navýším cca dvojnásobně příjem sacharidů (a snížím tuky na minimum), a tím i kalorický příjem. Český ekvivalent tohoto slova asi neexistuje, ale je to den, kdy kontrolovaně navýšíte příjem a doplníte energii (feed je anglicky krmit, takže se prostě dokrmíte :-D ) ve formě sacharidů.

Tyto dny plánuju v rámci jednoho týdne a mám naplánovaný průměrný kalorický příjem za týden, protože tělo funguje spíš v rámci týdnů než dní. Mohla bych mít ale klidně konstantní energetický příjem i konstantní příjem sacharidů každý den, v podstatě na tom nezáleží (záleží více na tom průměru týdně), ale má to svoje benefity. Ve dny, kdy cvičím spodní část těla, mám větší výdej, tím pádem i větší hlad a chuť na sacharidy. Naopak ve dny, kdy cvičím vršek, se ve velkých uvozovkách tolik nepředřu a můžu si dovolit sacharidů méně. O ten rozdíl ale doplňuji energii z tuků. Proto mi to takto vyhovuje více.

Další, podstatný důvod, proč to takhle praktikuju, je taky ten, že když cvičíte velké svalové partie (což nohy prostě jsou), tak se vám spíše vyčerpají glykogenové zásoby ze svalů (které je potřeba doplnit) a tělo je i citlivější na inzulín, což znamená, že energie přijatá ze sacharidů bude využita efektivněji, tedy právě na doplnění těch glykogenových zásob ve svalech.




Význam refeed dne není pouze v doplnění glykogenových zásob, ale také v "nakopnutí metabolismu". Nepředstavujte si ale nakopnutí metabolismu tak, že se pořádně najíte a on se vám zázračně zrychlí. Hubnutí je převážně o hormonech, kterými můžeme pomocí strukturované stravy krásně manipulovat. Proto je refeed mnohem lepší než klasický cheat day, kdy stláskáte vše, na co přijdete, je vám špatně fyzicky i psychicky a vlastně nemáte ani představu o tom, kolik jste toho snědli, nehledě na to, že kýžený efekt doplnění glykogenových zásob a zvýšení inzulinové senzitivity se nekoná, protože s vysokým příjmem sacharidů jste přijali i velké množství tuků, které tento efekt brzdí.

Jak to ale tedy přesně funguje? Tělo je velice chytré, a tak se snaží adaptovat se na podmínky, které mu my nastolíme. Pokud jsme v kalorickém deficitu, byť opravdu mírném, stále to není "udržování" a tělu se i drobně zpomaluje metabolismus, což se projevuje zvýšenou hladinu kortizolu (stresového hormonu), zvýšenou hladinu ghrelinu (hormon zodpovědný za pocit hladu) a sníženou hladinu leptinu (hormon korelující s množstvím podkožního tuku v těle, který reguluje náš apetit a chuť se hýbat). Tělo se nás tímto mechanismem snaží přesvědčit, abychom se pořádně najedli, abychom se vykašlali na dietu a udrželi si tukové zásoby. Tělo totiž neví, že se jen snažíme redukovat podkožní tuk, ono to vnímá jako "stav ohrožení života", když to přeženu. Kontrolovaným navýšením sacharidů však produkci těchto hormonů "nakopneme" tím správným směrem a tělo se zase rádo zbaví trochy té tukové izolace. :-) Nehledě na to, že po takovém refeedu se cítíte báječně, máte energie na rozdávání a spoustu sil na tréning.

Strukturovaná tréningová rutina hraje také velice podstatnou roli ve vašem snažení. Pokud vaši snahu zhubnout podporujete i tréningem v posilovně, patří k tomu i "řízený odpočinek", tedy deload week. Forma a způsob praktikování deloadu je hodně individuální a záleží na tom, jak máte náročné a těžké tréningy. Můžete ho zařazovat jednou za měsíc, za dva nebo za tři, můžete si dát pár dní úplného volna od posilovny, nebo jen snížit objem a intenzitu tréningů. Podstatné je však to, abyste opravdu tělo nechali se "restartovat", odpočinout si, což také ve výsledku podpoří váš redukční režim.

Lidé mají tendenci to přehánět jak se stravou (mnohdy jsou velice striktní, jí málo ve víře, že to je jediný způsob, jak zhubnou), tak i s tréningy, kdy cvičí třeba 7x týdně bez odpočinku, dělají hodiny kardia a když náhodou tréning vynechají, jsou z toho nervózní a mají pocit, že všechno pokazili. Úspěch (v čemkoliv) netkví ale v tom, co uděláte v jeden den, ale v tom, co děláte pravidelně a v rámci dlouhodobého horizontu.




Taky jsem si prošla spoustou extrémů a trvalo mi nějakou dobu, než jsem byla schopná tyhle věci do svého života aplikovat, ale teď už jsem a opravdu to funguje.

Mám plán, jak stravovací, tak tréningový a dodržuju ho každý den do puntíku. ALE !!! Nedodržuju ho za každou cenu. Co to znamená? V posledních dnech se mi hůř spí, jsem trošičku přes den přejetá a mám chuť na všechno a všechny ( :-D ). To je znak toho, že tělo potřebuje odpočinek (taky že mě právě příští týden čeká ten deload). Je to určitě i díky deficitu (byť mírnému) a právě díky těm těžkým tréningům. Takže jsem se dnes rozhodla si dát volno, navýšit trochu sacharidy (i když jsem měla refeed v neděli) a nelámat nic přes koleno. Naslouchám svému tělu. Člověk se musí naučit rozlišovat, jestli je jen líný a prostě se mu nechce cvičit, nebo jestli je to skutečně únava, kdy je na místě ten odpočinek a trochu více jídla zařadit. Je to i o selském rozumu. Když projdete kolem cukrárny, uvidíte tam ty dortíky a dostanete na ně chuť, tak to opravdu neznamená, že vaše tělo potřebuje nutně ten dortík. :-D Cítím, že dnes potřebuju doplnit více energie z jídla, ale udělám to opět řízeně a jen ze sacharidů.

Je dobré mít plán ne proto, aby se jím člověk stresoval, když se mu ho náhodou jednou nepovede dodržet. Ale proto, aby měl člověk představu, jak bude dlouhodobě ve své snaze postupovat a jednoduše věděl, čeho se držet. Svůj plán si ale přizpůsobuju podle svých výsledků a potřeb. A o tom to je.

Doufám, že dnešní článek pro vás byl v něčem inspirativní i informativní a budu se těšit zase příště. Chystám se natáčet i povídací vlogy a pokračovat i v mém seriálu 3minutové FIT recepty, které chci pravidelně nahrávat na YT. Můj kanál najdete zde.

Pokud máte nějaké dotazy či náměty na témata, o kterých byste se chtěli dozvědět více, napište mi je do komentáře sem či na FB. :-)


Čáááu!

úterý 30. srpna 2016

Hubnutí - samostatná vědní disciplína s matematickými základy

Přeji krásné úterní odpoledne,

přemýšlela jsem, jak nazvat tenhle článek, tak jsem to pojala s trochou nadsázky. Ačkoliv, ono na tom něco pravdy bude. Tenhle článek bude o tom, o čem je vlastně hubnutí. Ze začátku si možná přečtete trochu omáčky kolem, ale vydržte a dostanete se k jádru pudla, slibuju. :-)

Rozhodnete se zhubnout a přemýšlíte, jak na to jít. Víte, že bude asi potřeba zvednout zadek z gauče a začít něco dělat. Člověku se ze začátku nechce, protože má nulovou kondičku a zadýchá se i při vycházení dvou pater v baráku. Taky jste možná zaslechli z televize, že je potřeba změnit stravu a že ta tvoří 70 % úspěchu. ALE JAK?! Tak začnete googlit a na googlu je miliarda informací, ze kterých vám lítá hlava kolem. A čtete asi něco takového:
"Vyřaďte lepek, vyřaďte pečivo"
"Pečivo určitě nevyřazujte, musíte ho jíst skoro ke každému jídlu, jinak vám exploduje mozek bez sacharidů!"
"Jezte tuhle zázračnou potravinu, určitě po ní zhubnete."
"Vyhýbejte se sladkostem, protože glukózovo-fruktózový sirup vám způsobí metabolický syndrom."

Pak se dostanete do nějaké diskusní skupiny na FB určené k hubnutí a tam vám ostřílenější kolegové radí zase každý trochu něco jiného.
"Počítej kalorie!"
"Nic nepočítej, není to potřeba, stačí ti vyřadit sladkosti a tučná jídla."
"Vyměň veškeré přílohy za celozrnné varianty a půjde to samo, zařaď více zeleniny a ovoce, když tě honí mlsná, dej si ovoce s oříšky atd."

Takže nejste o moc chytřejší. Názorů spoustu a vy nevíte, k čemu se uchýlit. Všichni mají pravdu a zároveň nikdo. Každý má to svoje a na každého zafungovalo něco jiného. Máte pocit, že hubnutí je hrozná věda? Na jednu stranu ano, protože jsme každý jiný. Na druhou stranu jsou tu obecné zákonitosti, které opravdu platí pro každého.

 

0) Začátek je o tom překročit svou komfortní zónu a vědět, co chci

Každá změna začíná nejprve v naší hlavě, o tom žádná. Ten pocit, že to chcete, ale hlavně víte, co chcete, je ten počátek změny. Co si ale budeme nalhávat, každá změna našich návyků, zvyků a stereotypů je pro mozek stresující. Napadne vás 153 643 myšlenek o tom, proč to neudělat - nemám čas, chodím do práce, musím se věnovat dětem, nezvládnu to, nemůžu si vařit zdravě - je to náročné (pro tuhle výmluvu startuju novou sérii vlogů 3minutové FIT recepty, kde chci ukazovat, jak lze zdravě, chutně, rychle a dietně vařit/péct, odkaz na první vlog najdete zde)

To pravé dobrodružství začíná ale za naší komfortní zónou a když chcete ve svém životě mít něco, co jste ještě neměli, musíte udělat i něco, co jste dosud nedělali. A to ze začátku bude bolet. Ale taky si na to rychle zvyknete, to se nebojte. Takže jo, musíte prostě něco změnit a překročit svoje hranice. Bez toho to nejde.

 

1) Jak to změnit a co změnit

Jak jsem psala už výše, setkáte se se spoustou názorů. Proč? Protože na každého funguje trošku něco jiného, protože jsme každý individuál. Zároveň za tím "něco jiného" stojí ale pořád jedny a ty samé zákonitosti.

Kalorický výdej / kalorický příjem 
Aby tělo čerpalo energii z vašich tukových zásob, musí přijímat za den menší množství energie, než vydá (o kolik a jak to nastavit zase někdy jindy). To, že někdo zhubne vyřazením sladkostí a přesmažených jídel z jídelníčku a nic dalšího nezmění, není tím, že by samotná konzumace těchto potravin způsobovala tloustnutí. Je to prostě o tom, že si vyřazením těchto jídel tito lidé snížili kalorický příjem, vytvořili deficit a tělo dostalo stimul k tomu pálit tuky.
 
Každá potravina má nějakou energii
Často ve skupinách čtu rady typu, že když lidé vymění přílohy za celozrnné varianty, tak jim to zaručí výsledky. Bohužel to tak není. 100g obyčejných těstovin má stejné množství energie jako 100g celozrnných těstovin. 10g medu má stejné množství energie jako 10g obyčejného bílého rafinovaného cukru. Z hlediska hubnutí nemá vliv, jestli jíte celozrnné varianty a místo cukru začnete používat med. Je to jako tvrdit, že kilo peří je lehčí než kilo železa.

Z hlediska zdraví má určitě smysl vyměnit bílou mouku za celozrnnou a konzumovat med. Celozrnné potraviny mají více vlákniny, mohou vás zasytit na o něco déle a taky mají více minerálů a vitamínů, které jsou také potřebné k tomu, aby tělo (hormony) správně fungovaly a tím pádem se vám i lépe hublo. Ale tyhle potraviny nejsou zázračné a nezhubnete po nich.

Jíst zdravě neznamená automaticky jíst i tak, abyste hubli. Na druhou stranu můžete hubnout i přesto, že si každý den dáte snickersku, o tom jsem se rozepisovala v předchozím článku zde. 

Základ je zelenina
Abych jen nepoučovala a dala i konkrétní radu, tak když začínáte hubnout, rapidně bych navýšila konzumaci zeleniny. Zelenina má při velkém objemu málo energie, má spoustu vlákniny a zasytí vás. Když budete jíst hodně zeleniny (a budete mít energeticky vyvážený jídelníček), tak vás nebude honit mlsná, budete mít plný žaludek a budete lépe zvládat kalorický deficit, takže nebudete mít tendenci uzobávat nějaké sladkosti. I zelenina má nějakou energii, ale rozhodně méně než právě ta snickerska.

2) Počítat - ano nebo ne?


Tohle téma vždycky dělí lidi na dva tábory - jeden, který oslavně hlásá, abyste si své jídlo zapisovali a počítali, a druhý, který je naprosto proti počítání.

Když začínáte se změnou jídelníčku - vyměníte například potraviny za zdravější varianty a přesto výsledky nepřijdou, často se vložíte i do rukou výživového poradce, když se v tom nechcete sami moc plácat a nechcete počítat a zapisovat a raději budete dodržovat nějaký jídelníček. Na tom nevidím nic špatného, ale strašně záleží, komu se vložíte do rukou. A záleží na vaší povaze, jestli si radši všechno vykoumáte sami nebo potřebujete ze začátku pomoci. Když člověk začíná sám, je to hodně pokus-omyl, než najedete na to vaše správné nastavení, na kterém budete hubnout. Ale opakuji, záleží, komu se vložíte do rukou.

Proč to ale zmiňuji je to, že (budu předpokládat, že jste našli dobrého výživového poradce, který nedává všem stejné plány) i ten výživový poradce vám ten jídelníček nastaví na základě vašeho kalorického výdeje tak, aby vám vytvořil kalorický deficit. I výživový poradce počítá kalorickou hodnotu a makroživiny jídel, které se vám chystá předepsat. Je to prostě o tom a když to máte nastavené špatně (často se setkávám s tím, že mají lidé spoustu sacharidů, málo tuků a žalostně málo bílkovin), tak ty výsledky nepřijdou, i kdybyste jedli ultra zdravě.

Pokud sami začínáte, já sama tedy doporučuji určitě ze začátku svoje jídlo zapisovat a vážit. Buď do aplikace Kalorické Tabulky nebo MyFitnessPal. Vytvoříte si přehled o tom, kolik toho sníte, jestli se nepodjídáte (protože aby to nebylo příliš jednoduché, tak nesmíte mít ani příliš velký kalorický deficit, abyste hubli), jestli nemáte málo některé makroživiny. Nevím, proč to někteří lidé tak šíleně zatracují. Pokud si chcete být jisti tím, že děláte všechno správně a nechcete ztrácet čas tím, že půjdete špatným směrem, tohle je skvělý způsob, jak si to pohlídat. Netvrdím, že to musíte dělat do konce života. Ale minimálně pro začátek je to podle mě nutnost. A zabere to 5 minut denně. Opravdu.

Nebo je to naopak dobré pro ty, kteří už značnou část váhy zhubli právě změnou stravovacích návyků/zmenšením porcí svého normálního jídla, a zaseknou se před posledními 3-5 kg. Opět skvělý způsob, jak si nastavit jídelníček tak, abyste to dotáhli do konce. Budete zapisovat, zjistíte, jak jíte, kousek uberete ze sacharidů a z tuků a hubnutí se třeba zase rozběhne. A ani toho výživového poradce nepotřebujete. 

Taky je varianta, že si všechno vypočítáte na začátku, sestavíte si nějaký výživový plán na den/týden, kolik kterých potravin můžete na den/týden sníst, a pak už nebudete muset zapisovat a budete čerpat pouze "váš příděl", který jste si nastavili. :-)

VŠECHNO JSTE SCHOPNI ZVLÁDNOUT SAMI!

A jelikož je tenhle článek už příště dlouhý, další část si nechám na příště. Tam vám povím něco o tom, jak si právě nastavit ty kalorie a jídelníček. #pokudToBudeNekohoZajimat

Mějte se krásně!

Alis
 

pondělí 20. června 2016

IIFYM - tisíckrát skloňované a přesto neomrzí

Krásné pondělní odpoledne,

dneska jsem dostala inspiraci na to sepsat článek díky jedné známé, která se mi svěřila s tím, že při svém stravování mívá chutě na sladké. Zkoušela vyřadit sladké snídaně, pak zase zařadit, čas od času ji to ale "dostihne" a pak spořádá vše, na co přijde. A potom? Samozřejmě následují výčitky svědomí, že si dala něco "mimo režim". Tak se mě ptala, co s tím má dělat. Jelikož jede dlouhodobě lowcarb paleo stravování, tak jsem jí doporučila, aby výrazně navýšila sacharidy, jelikož mně to na chutě třeba pomohlo. Jenže pořád tu visí ten problém se "zakázaným ovocem" (a to doslova - nechce jíst ani to, protože je tam moc cukru).

No, a jelikož čas od času pozoruji ve fb skupinách dotazy typu: "Smím si dát tohle a tohle v redukci?" (při kterých jen kroutím hlavou, mám tendenci si dát double-facepalm, ale pak se uklidním a řeknu si, že žádný učený z nebe nespadl), tak jsem to nevydržela a rozhodla se napsat tenhle článek.

Nečekejte žádné světoborné novinky, spíš tady zrecykluju to, co už bylo milionkrát řečeno a do toho vnesu i nějaké moje zkušenosti.

IIFYM - to je to, co chceš


If it fits your macros aka pokud ti to sedí do příjmu a do makroživin, sněz to. IIFYM není o tom, že se máte od rána do večera cpát junk food a čekat, že budete zdraví, krásní a silní. Já osobně to vnímám jako takovou stravovací filozofii, kdy si prostě neodpíráte žádnou skupinu potravin a šoupnete tam čas od času i nějakou tu "prasárnu" jako třeba tyčinku/mléčnou čokoládu/zmrzlinu/hambáč atd. A ano, jsou dny, kdy jsem schopná i dobrou polovinu sacharidů na den přijmout z jednoduchých cukrů (převážně ovoce a třeba i mléčná čokoška). "Zbláznila? Vždyť ta fruktóza jí přivede metabolický syndrom, určitě začne přibírat atd." No, nezbláznila. Teď, když mám vyšší kalorický příjem (juch), tak si prostě dovolím kaloričtější potraviny. Kdybych byla ve větším deficitu, tak si už dám kurňa pozor na to, z čeho svoje kalorie a makra budu čerpat. A myslíte si, že z toho, že jím čokoládu, jsem začala nekontrolovaně přibírat? Ani náhodou. Pořád pozoruju, že trošičku špíčky ubývají (i když to není aktuální cíl) a svaly a síla rostou. 80 - 90 % mojí stravy se ale stále skládá z čistých základních surovin a ZELENINY. :3



I když jím "prasárny", tak dbám na jejich kvalitu. Vybírám si kvalitní tyčinky, flapjacky, organické čokolády. Dám si pizzu v lepší restauraci, nechodím do mekáče (fuj). Ne že bych byla ujetá na "bio", ale prostě to líp chutná a to složení je podstatně lepší než kdejaká snickerska. To je ale čistě o mém přesvědčení a o tom, co mně vyhovuje. Když na tu snickersku chuť máte, tak si jí dejte. A klidně každý den, když vám to bude vyhovovat. Budu se opakovat jako desetitisíce lidí přede mnou, ale když máte základ stravy zeleninu, ovoce a další nezpracované potraviny, tak je tohle naprosto v pohodě! Naopak, když si přestanete odpírat, na co máte chuť, uleví se vaší hlavě a nebudete mít tendence, jako ta moje známá.

Ale pokud jste paleo jedlík/vegan/vegetarián/kdokoliv a tyhle potraviny vám nechybí, tak je to taky dobře. Je to o tom, co vám vyhovuje. Nesmíte mít v hlavě toho červíčka, který ve vás pořád hlodá a říká vám, abyste si ten dortík/donut/indiánka/hranolky dali. Základ je v hlavě a pak jde všechno. Opět opakované klišé, ale velice pravdivé - pokud si neumíte váš nynější styl stravování představit za pár měsíců, za rok, za dva, tak u toho stejně nevydržíte. A můžete lehce sklouznout do kolotoče záchvatového přejídání, kdy stláskáte, co vám přijde pod ruku, a následně vás zahltí výčitky. Nebo v "lepším případě" přestanete úplně dbát na to, co strkáte do pusy, z nějakého režimu vybočíte úplně a zkazíte si postupem času výsledky, kterých jste dosud dosáhli, což by byla škoda.

Takže, prosímvás, v redukci si klidně dejte 45 % goudu, když na ní máte chuť, klidně si dejte i dva banány za den (a klidně se tím napráskněte večer před spaním, takovej hermelín s hroznovým vínem = mňam), nebo kvalitní vepřové koleno (od šťastného pašíka z volného chovu), když na něj budete mít chuť (i když koleno má dle kalorických tabulek 900 kcal - lol :D ), vaše výsledky to n-e-o-h-r-o-z-í. Budete mít naopak z vašeho jídla radost, bude vás těšit a nebudete to brát, že jste v nějakém "striktním režimu". Důležitá je konzistence, vytrvalost a být důsledný.

Čágo a díky za čtení!