čtvrtek 1. prosince 2016

VÁNOČNÍ SOUTĚŽ O TŘÍMĚSÍČNÍ PROMĚNU

Krásný prosincový den!

Jelikož se blíží Vánoce, rozhodla jsem se, že někomu z vás udělám radost a pomůžu mu nastartovat nový rok 2017 změnou životního stylu vedoucí k jeho vysněné postavě! ;-)
A protože jsem nerozhodný člověk, tak vyberu právě 2 z vás! A jak to celé bude probíhat?

1) Proměna bude probíhat od 2.1.2017 do 2.4.2017. Spolupráce se mnou funguje na bázi koučinku, to znamená, že si stanovíme nějaký hlavní cíl a společnými silami ho v průběhu těch 3 měsíců budeme dosahovat. Hubnutí není pouze o jednorázovém jídelníčku, mnohem více preferuju dlouhodobou spolupráci a interakci. Chci poznat vaše tělo, jakým způsobem funguje a podle toho případně všechno upravovat.

2) Vytvořím vám flexibilní stravovací plán na míru na základě detailního dotazníku. Zohledním to, co máte rádi, intolerance, alergie a vaši historii v oblasti stravování. Zároveň vám nebudu nic nutit, ale pouze dávat doporučení a rámce, kterých se musíte držet. Jsem zastánce toho, že vás nový režim musí bavit, že s ním budete ztotožněni, a tím pádem se vám bude lépe dodržovat.

3) Dostanete ode mě zhodnocení vašeho stávajícího životního stylu, abyste pochopili, v čem jste dělali chyby. Dále doporučení na suplementy a pohybové aktivity. V materiálech naleznete také informace o největších mýtech ve stravování, které se v této oblasti stále drží, a které lidi zbytečně brzdí od jejich pokroků. Chci, abyste si ze spolupráce se mnou odnesli maximum. Je to ale spolupráce, takže to bude hlavně o vás, co si z toho vezmete a co ne. :-) 

4) Nečekejte žádné hladovky, ani zázraky na počkání, to opravdu u mě nehledejte. Jsem zastánce vyváženého režimu, který bude udržitelný. Stravovací plán přizpůsobím podle vašich cílů, nicméně co se týče hubnutí, vždycky nastavuju co nejvyšší příjem, na kterém klientka začne hubnout. Metabolismus a hormony musí šlapat jako hodinky, aby se tělo začalo zbavovat tukových zásob jednou pro vždy. 


Redukční režim jedné z mých klientek při 2000 kCal
A jaká jsou pravidla soutěže?

1) Buďte fanoušky mé FB stránky Talking Alis
2) Sdílejte příspěvek z mého FB s odkazem na tento článek VEŘEJNĚ na vašem proflu (je připíchnutý na zdi)
3) Napište mi do komentářů na FB nebo sem na blog, co vás v životě motivuje a proč se chcete změnit
4) 23.12. vyhlásím dva výherce či výherkyně :-)


Pojďte do toho se mnou, nastartujte svou změnu! Další reference na mě naleznete zde.


Pac a pusu,


Alis

středa 23. listopadu 2016

Zbav se nálepek a najdi si svůj lajfstajl

Ahoj lidi! :-)

V kratším časovém intervalu jdu přispět dalším článkem... inspirovala mě k tomu diskuse ve skupině na FB Paleo+ Czecho-Slovakia, kde se jedna slečna svěřila s tím, že ač jí baví paleo stravování, jednou za čas se přejí věcmi "mimo" a cítí se pak špatně.

Myslím si, že tohle se dá vztáhnout na úplně všechny styly stravování nebo obecně snahu žít a stravovat se zdravě. Co si budeme povídat, když člověk začne jíst zdravě, většinou je jeho motivace zhubnout. U specifických stylů stravování, jako je paleo, to mnohdy bývají i zdravotní benefity, které tato strava přináší. Každý stravovací styl má určitá pravidla a pokud je nejsme schopni dodržovat, scházíme z té "cesty", tak si to mnohdy vyčítáme a máme pocit, že jsme selhali. A čím více si začínáme zakazovat, tím více na té cestě "padáme", máme tendenci ujíždět a nakonec to přehánět. A opět, jak už jsme zmiňovala v článku o mém názoru na cheat days, tenhle přístup může vést i k nějakým PPP.

Jak z toho ale ven? Naprosto jednoduše. Pokud se ztotožňujete s nějakým stylem stravování, líbí se vám jeho principy, ale nejste schopni ta pravidla na 100 % dodržovat, tak to prostě nedělejte. Najděte si svou cestu. Jste na rostlinné stravě, ale zařazujete vajíčka? V pořádku, pokud to tak cítíte. Nehleďte na názory okolí, kteří vám říkají: "Ale ty nejsi vegan, když jíš vajíčka!" No, a co? Nejsem vegan. Jedu si svůj lifestyle, jedu si svoje stravování a jsem tak nejšťastnější. Ztotožňujete se s paleem, ale neodepřete si koláče od babičky? No, tak si je zařaďte do toho vašeho životního stylu. Přece je nejdůležitější, jak se cítíte VY a ne to, jestli máte nějakou nálepku. 

Lidi se potřebují neustále zařazovat do škatulek nebo si dávat ty nálepky. Škatulky jsou fajn na inspiraci. A pokud se s nimi někdo 100 % ztotožňuje, tak je to super. Ale ruku na srdce, takových lidí je stále minorita. A nejhorší právě je, když máte pocit, že když to nedodržujete na 100 %, tak jste špatní. A ještě horší je, když vám to vmetá to okolí. "Já nechápu, že to takhle nedodržuješ, vždyť je to takhle nejlepší!" Jenže tihle soudci si neuvědomují, že to, jak je to nejlepší pro ně, to nemusí být nejlepší pro vás. Na to, co je nejlepší pro vás, si musíte přijít vy. Takže jestli je to 90 % paleo s 10 % koláčů od babičky, tak je to naprosto v pohodě. Ve chvíli, kdy to přijmete za své, stane se to součástí vašeho životního stylu, tak budete spokojení jak na těle, tak na duši. Nejdůležitější je ta rovnováha a to, že hlava je v pohodě. Každá změna začíná v hlavě a hlava si s námi dokáže pěkně pohrávat. Proto jděte vstříc sami sobě, nebojujte se sebou a svými přesvědčeními jen kvůli tomu, co říká vaše okolí. Najděte si svou cestu, která vás bude bavit, a která pro vás bude dlouhodobě udržitelná.

Odlepte si nálepku toho a onoho a vytvořte si svou vlastní.

Pac a pusu!

Alis


neděle 20. listopadu 2016

Jak to mám s cheat days

Nazdárek fitfams po dlouhé době!

Nepsala jsem nic na blog, protože jsem měla pocit, že vyjádření svých myšlenek skrze videa bude lepší. :-) Zatím jich moc nemám, ale určitě budou přibývat. Každopádně jsou stále věci, které se dají lépe vyjádřit písemnou formou v článku.

Jsem v mnoha fitness skupinách a čas od času se v každé objeví dotaz na cheat day. Jestli ho zařadit, kdy, jak často, v jaké míře...

Tímto článkem bych na tohle dala univerzální odpověď, ze které si každý bude moct vzít to, co bude sám chtít.


Mnoho lidí zařazuje cheat days v dietě pro nakopnutí metabolismu nebo si to tím alespoň omlouvají právě proto, aby si ten jeden den mohli povolit uzdu a konečně si dát to, co si v té dietě odpírají. Pokud si ale v dietě (=redukčně stravovací režim) něco odpíráte, tak si zaděláváte na neúspěch právě kvůli tomu, že už jen z toho pocitu zakázaného ovoce budete mít větší tendenci právě k tomu cheatu a porušení režimu. Začnete se na tenhle den těšit, upírat k němu svou pozornost. Většinou si i dopředu budete plánovat, co si v ten den dáte. A člověk má prostě v dietě velké oči, takže si toho naplánuje hodně, nakoupí si čokolády a sušenky předem, do nějaké krabičky.

No, a protože víte, že pak už to zase nebudete moct jíst, tak toho chcete stihnout sníst co nejvíc. Nakonec to ale skončí tak, že vám bude špatně, druhý den budete nepoužitelní a ještě vás to srazí i psychicky. Samozřejmě záleží na tom, kdo jak cheat pojme. Pokud si dáte k nedělnímu obědu svíčkovou se šesti od babičky a k tomu koláč s drobenkou, tak samozřejmě v pohodě. Ale nenazývala bych to cheatem. Protože tohle slovo podvědomě vytváří model, že (nějaké) jídlo je podvod, něco špatného. A i když si to vědomě neuvědomujeme, tak si tím začínáme pěstovat nezdravý vztah k jídlu, který u extrémně citlivých jedinců může vyústit až k záchvatovému přejídání. A právě i tím pravidelným zařazováním cheat days si pěstujeme tenhle negativní návyk, který k tomu může vést jakbysmet.

Pokud se stravujete nějakým způsobem, buďte s tím 100 % ztotožněni. Jen to je šance na udržitelný úspěch a vytvoření si zdravého vztahu k jídlu. Jestliže máte rádi mléčnou čokoládu, tak si ji do toho svého životního stylu zařaďte v nějaké rozumné míře. (ta závisí i na vašich aktuálních cílech). Jedině tím se osvobodíte od toho, že budete mít potřebu podvádět a to nezdravé jídlo vás nebude tolik lákat. A když budete chtít zařadit den volna od režimu, tak už to nebude cheat day, ale volný den, který si užijete, budete jíst do sytosti a nebudete mít potřebu se přejídat, nebudete mít potřebu si toho nezdravého dát tolik. Protože to najednou nebude zakázané a stane se to součástí vašeho životního stylu.

V mé více než tříleté hubnoucí historii jsem i já měla pár cheatů, a to byl podle mě kámen úrazu toho, proč mi hubnutí trvalo/trvá tak dlouho. Podváděla jsem sebe a svůj režim, a to způsobovalo moje pády a neúspěchy. Nebyla jsem 100 % ztotožněná s mým stravovacím režimem a měla jsem pocit, že si upírám. Když teď ale vidím zajímavou pochoutku, na kterou mám chuť, tak si ji prostě koupím a dám. Samozřejmě musím udělat nějaký ústupek, co se týče množství, protože to tak v dietě prostě je. Ale mně stačí i ten malý kousek něčeho a jsem uspokojená. Změnila jsem celou svou filozofii ohledně stravování a eliminovala jsem tyhle podváděcí dny. Mou stravovací filozofii najdete právě v tom mém prvním videu o flexibilním stravování. To je styl, který mi vyhovuje, a který mi dovoluje žít v souladu s mými cíli a tím, co mám ráda.

Mějte se rádi a nepodvádějte se. Vytvořte si svou cestu, která vám bude vyhovovat, a která bude v souladu s tím, jak to máte rádi.

pátek 16. září 2016

Jeden takový páteční "výlev" srdíčka

Krásný večer,

dneska jsem si hezky zacvičila v poloprázdném fitku, kdy jsem při tréningu měla možnost i zamyslet se sama nad sebou. Při převlékání v šatně jsem si "blejskla selfie" a první myšlenky, které mě napadaly, když jsem se na tu fotku podívala, byly ty, že vidím, kolik mám před sebou ještě práce. 

Taky mě napadlo, že za tři roky, co se zabývám stravou a výživou, během kterých jsem docházela na fyzioterapii (dva roky a ještě bych stále měla pokračovat) a nemohla cvičit sama v posilovně, během kterých jsem lítala do extrémů, nemohla jsem vydržet u jednoho typu stravování, bojovala jsem s intolerancemi, psychikou, pocitem méněcennosti, vrhala jsem se do redukce a vzápětí to zase vzdávala, po aktuálně téměř roce intenzivních tréningů v posilovně, jsem vlastně moc velký kus cesty neušla. Když se podívám na svoje tělo, mám pocit, že jsem teprve začala, a ne že už mám za sebou tři roky práce (s výkyvy a pauzami).

Dennodenně jsme vystavováni tlaku iluze dokonalosti – koukáme na instagramu na perfektně vyrýsované a osvalené fitnessky, které chrlí úsměvy na všechny strany. Máme tendence se srovnávat, i já to tak měla. Vinila jsem život za to, jaké mi nastolil podmínky, a měla jsem pocit, že pořád musím s něčím bojovat, že je to všechno nefér a byla jsem zatrpklá a smutná. Ve chvíli, kdy jsem se přestala srovnávat s ostatními, a začala se srovnávat jedině sama se sebou, jsem si uvědomila, že mám naopak velký kus cesty za sebou.

Vlevo srpen 2013, vpravo září 2016

Každý fail, kterému jsem propadla, mi dal příležitost zamyslet se a příště to udělat lépe. Uvědomila jsem si, že jsou v životě věci, které ovlivnit nemůžu vůbec (třeba to, že jsem se narodila s kyčelní vadou) a věci, které ovlivnit můžu (například to, že jsem s tou vadou začala chodit na fyzio, to, jak se stravuju, a jak přistupuju sama k sobě a ke svému okoí). Čemu si myslíte, že má smysl věnovat energii? Ve chvíli, kdy jsem začala tohle rozlišovat, se mi nesmírně ulevilo.

Nesrovnávejte se s ostatními, ale pouze s vašim včerejším já. Ani se nenechte ovlivnit soudy vašeho okolí. Konstruktivní kritika je fajn a může vás posunout, ale mnohdy na nás naše okolí dokáže plivat jed, který nás zraňuje, ale to neovlivníme. Ano, můžeme se s nimi hádat, můžeme s nimi argumentovat, můžeme se je snažit přesvědčit, ať už slovy nebo činy, že si zasloužíme jejich pochvalu. Ale my sami si musíme být vědomi toho, kdo jsme, jací jsme a jakou máme hodnotu. A dokazovat cokoliv pouze sobě. Nevyčítejte si, co se nepovedlo včera, ale zamyslete se nad tím, jak by se to dalo zlepšit/udělat jinak. A buďte pyšní na to, co jste už dokázali, i kdyby to byla maličkost. I kdyby to byl jeden jediný den zdravého stravování. My, jediní, jsme tvůrci naší reality, protože je to vše pouze o našem pohledu na věc. Můžeme se na věci dívat negativně a zahlcovat se negativní energií. Když se ale na věci, aspoň v rámci možností, budeme dívat pozitivně, bude nám to dávat sílu pokračovat na naší cestě, ať už je naším cílem cokoliv. I když někdy více a někdy méně, vždycky je nějaká možnost volby.

Klišé citátek, ale pravidvý. :-)

středa 14. září 2016

Spolupracujte s tělem a ne proti němu

Nazdárek čtenáři,

nejlepší články jsou ty, které jsou psány na základě inspirace a zkušenosti z vlastního života, a tak mě to dneska trklo a článek je tu. :-) A v tom dnešním chci psát o tom, jak je důležité naslouchat svému tělu. A zmíním tady sprostá slova pojmy jako refeed, deload, leptin nebo kortizol. No, a jelikož je mým cílem vás tady na tomto blogu převážně "vzdělávat", tak vám všechny tyto pojmy vysvětlím. ;-)
Aktuálně jsem 4. týden v dietě rýsovací fázi (slovo dieta by mohlo evokovat nějaké hladovění, a to se u mě rozhodně n e k o n á ) a mírném kalorickém deficitu. Od jara do srpna jsem si dala trochu voraz, zaměřovala se na budování svalů a zvyšování síly a jedla výrazně více. Podle srovnávacích fotek jsem moc tuku nepřibrala (jupí), každopádně stále je co "odřezávat". :-) O tom ale někdy jindy.

Už znám svoje tělo dobře, za tři roky, co se stravováním zabývám, jsem nasbírala spoustu informací (a stále je sbírám, a to i díky práci s dalšími lidmi), a tak jsem se pustila sama do svého vlastního "koučování" ve stravě, pouze tréningy si nechávám sestavovat. Svůj stravovací plán jsem nastavila podle tří parametrů: podle svého denního výdeje, tréningů a nastavení makroživin, které na mě vždy fungovalo.

To v praxi vypadá tedy tak, že v týdnu střídám dny:
s vyššími sacharidy (a nižšími tuky) při tréningu spodní části těla
s nižšími sacharidy (a vyššími tuky) při tréningu horní části těla a volnu
a refeed den (při nejtěžším tréningu spodní části těla), kdy navýším cca dvojnásobně příjem sacharidů (a snížím tuky na minimum), a tím i kalorický příjem. Český ekvivalent tohoto slova asi neexistuje, ale je to den, kdy kontrolovaně navýšíte příjem a doplníte energii (feed je anglicky krmit, takže se prostě dokrmíte :-D ) ve formě sacharidů.

Tyto dny plánuju v rámci jednoho týdne a mám naplánovaný průměrný kalorický příjem za týden, protože tělo funguje spíš v rámci týdnů než dní. Mohla bych mít ale klidně konstantní energetický příjem i konstantní příjem sacharidů každý den, v podstatě na tom nezáleží (záleží více na tom průměru týdně), ale má to svoje benefity. Ve dny, kdy cvičím spodní část těla, mám větší výdej, tím pádem i větší hlad a chuť na sacharidy. Naopak ve dny, kdy cvičím vršek, se ve velkých uvozovkách tolik nepředřu a můžu si dovolit sacharidů méně. O ten rozdíl ale doplňuji energii z tuků. Proto mi to takto vyhovuje více.

Další, podstatný důvod, proč to takhle praktikuju, je taky ten, že když cvičíte velké svalové partie (což nohy prostě jsou), tak se vám spíše vyčerpají glykogenové zásoby ze svalů (které je potřeba doplnit) a tělo je i citlivější na inzulín, což znamená, že energie přijatá ze sacharidů bude využita efektivněji, tedy právě na doplnění těch glykogenových zásob ve svalech.




Význam refeed dne není pouze v doplnění glykogenových zásob, ale také v "nakopnutí metabolismu". Nepředstavujte si ale nakopnutí metabolismu tak, že se pořádně najíte a on se vám zázračně zrychlí. Hubnutí je převážně o hormonech, kterými můžeme pomocí strukturované stravy krásně manipulovat. Proto je refeed mnohem lepší než klasický cheat day, kdy stláskáte vše, na co přijdete, je vám špatně fyzicky i psychicky a vlastně nemáte ani představu o tom, kolik jste toho snědli, nehledě na to, že kýžený efekt doplnění glykogenových zásob a zvýšení inzulinové senzitivity se nekoná, protože s vysokým příjmem sacharidů jste přijali i velké množství tuků, které tento efekt brzdí.

Jak to ale tedy přesně funguje? Tělo je velice chytré, a tak se snaží adaptovat se na podmínky, které mu my nastolíme. Pokud jsme v kalorickém deficitu, byť opravdu mírném, stále to není "udržování" a tělu se i drobně zpomaluje metabolismus, což se projevuje zvýšenou hladinu kortizolu (stresového hormonu), zvýšenou hladinu ghrelinu (hormon zodpovědný za pocit hladu) a sníženou hladinu leptinu (hormon korelující s množstvím podkožního tuku v těle, který reguluje náš apetit a chuť se hýbat). Tělo se nás tímto mechanismem snaží přesvědčit, abychom se pořádně najedli, abychom se vykašlali na dietu a udrželi si tukové zásoby. Tělo totiž neví, že se jen snažíme redukovat podkožní tuk, ono to vnímá jako "stav ohrožení života", když to přeženu. Kontrolovaným navýšením sacharidů však produkci těchto hormonů "nakopneme" tím správným směrem a tělo se zase rádo zbaví trochy té tukové izolace. :-) Nehledě na to, že po takovém refeedu se cítíte báječně, máte energie na rozdávání a spoustu sil na tréning.

Strukturovaná tréningová rutina hraje také velice podstatnou roli ve vašem snažení. Pokud vaši snahu zhubnout podporujete i tréningem v posilovně, patří k tomu i "řízený odpočinek", tedy deload week. Forma a způsob praktikování deloadu je hodně individuální a záleží na tom, jak máte náročné a těžké tréningy. Můžete ho zařazovat jednou za měsíc, za dva nebo za tři, můžete si dát pár dní úplného volna od posilovny, nebo jen snížit objem a intenzitu tréningů. Podstatné je však to, abyste opravdu tělo nechali se "restartovat", odpočinout si, což také ve výsledku podpoří váš redukční režim.

Lidé mají tendenci to přehánět jak se stravou (mnohdy jsou velice striktní, jí málo ve víře, že to je jediný způsob, jak zhubnou), tak i s tréningy, kdy cvičí třeba 7x týdně bez odpočinku, dělají hodiny kardia a když náhodou tréning vynechají, jsou z toho nervózní a mají pocit, že všechno pokazili. Úspěch (v čemkoliv) netkví ale v tom, co uděláte v jeden den, ale v tom, co děláte pravidelně a v rámci dlouhodobého horizontu.




Taky jsem si prošla spoustou extrémů a trvalo mi nějakou dobu, než jsem byla schopná tyhle věci do svého života aplikovat, ale teď už jsem a opravdu to funguje.

Mám plán, jak stravovací, tak tréningový a dodržuju ho každý den do puntíku. ALE !!! Nedodržuju ho za každou cenu. Co to znamená? V posledních dnech se mi hůř spí, jsem trošičku přes den přejetá a mám chuť na všechno a všechny ( :-D ). To je znak toho, že tělo potřebuje odpočinek (taky že mě právě příští týden čeká ten deload). Je to určitě i díky deficitu (byť mírnému) a právě díky těm těžkým tréningům. Takže jsem se dnes rozhodla si dát volno, navýšit trochu sacharidy (i když jsem měla refeed v neděli) a nelámat nic přes koleno. Naslouchám svému tělu. Člověk se musí naučit rozlišovat, jestli je jen líný a prostě se mu nechce cvičit, nebo jestli je to skutečně únava, kdy je na místě ten odpočinek a trochu více jídla zařadit. Je to i o selském rozumu. Když projdete kolem cukrárny, uvidíte tam ty dortíky a dostanete na ně chuť, tak to opravdu neznamená, že vaše tělo potřebuje nutně ten dortík. :-D Cítím, že dnes potřebuju doplnit více energie z jídla, ale udělám to opět řízeně a jen ze sacharidů.

Je dobré mít plán ne proto, aby se jím člověk stresoval, když se mu ho náhodou jednou nepovede dodržet. Ale proto, aby měl člověk představu, jak bude dlouhodobě ve své snaze postupovat a jednoduše věděl, čeho se držet. Svůj plán si ale přizpůsobuju podle svých výsledků a potřeb. A o tom to je.

Doufám, že dnešní článek pro vás byl v něčem inspirativní i informativní a budu se těšit zase příště. Chystám se natáčet i povídací vlogy a pokračovat i v mém seriálu 3minutové FIT recepty, které chci pravidelně nahrávat na YT. Můj kanál najdete zde.

Pokud máte nějaké dotazy či náměty na témata, o kterých byste se chtěli dozvědět více, napište mi je do komentáře sem či na FB. :-)


Čáááu!

úterý 30. srpna 2016

Hubnutí - samostatná vědní disciplína s matematickými základy

Přeji krásné úterní odpoledne,

přemýšlela jsem, jak nazvat tenhle článek, tak jsem to pojala s trochou nadsázky. Ačkoliv, ono na tom něco pravdy bude. Tenhle článek bude o tom, o čem je vlastně hubnutí. Ze začátku si možná přečtete trochu omáčky kolem, ale vydržte a dostanete se k jádru pudla, slibuju. :-)

Rozhodnete se zhubnout a přemýšlíte, jak na to jít. Víte, že bude asi potřeba zvednout zadek z gauče a začít něco dělat. Člověku se ze začátku nechce, protože má nulovou kondičku a zadýchá se i při vycházení dvou pater v baráku. Taky jste možná zaslechli z televize, že je potřeba změnit stravu a že ta tvoří 70 % úspěchu. ALE JAK?! Tak začnete googlit a na googlu je miliarda informací, ze kterých vám lítá hlava kolem. A čtete asi něco takového:
"Vyřaďte lepek, vyřaďte pečivo"
"Pečivo určitě nevyřazujte, musíte ho jíst skoro ke každému jídlu, jinak vám exploduje mozek bez sacharidů!"
"Jezte tuhle zázračnou potravinu, určitě po ní zhubnete."
"Vyhýbejte se sladkostem, protože glukózovo-fruktózový sirup vám způsobí metabolický syndrom."

Pak se dostanete do nějaké diskusní skupiny na FB určené k hubnutí a tam vám ostřílenější kolegové radí zase každý trochu něco jiného.
"Počítej kalorie!"
"Nic nepočítej, není to potřeba, stačí ti vyřadit sladkosti a tučná jídla."
"Vyměň veškeré přílohy za celozrnné varianty a půjde to samo, zařaď více zeleniny a ovoce, když tě honí mlsná, dej si ovoce s oříšky atd."

Takže nejste o moc chytřejší. Názorů spoustu a vy nevíte, k čemu se uchýlit. Všichni mají pravdu a zároveň nikdo. Každý má to svoje a na každého zafungovalo něco jiného. Máte pocit, že hubnutí je hrozná věda? Na jednu stranu ano, protože jsme každý jiný. Na druhou stranu jsou tu obecné zákonitosti, které opravdu platí pro každého.

 

0) Začátek je o tom překročit svou komfortní zónu a vědět, co chci

Každá změna začíná nejprve v naší hlavě, o tom žádná. Ten pocit, že to chcete, ale hlavně víte, co chcete, je ten počátek změny. Co si ale budeme nalhávat, každá změna našich návyků, zvyků a stereotypů je pro mozek stresující. Napadne vás 153 643 myšlenek o tom, proč to neudělat - nemám čas, chodím do práce, musím se věnovat dětem, nezvládnu to, nemůžu si vařit zdravě - je to náročné (pro tuhle výmluvu startuju novou sérii vlogů 3minutové FIT recepty, kde chci ukazovat, jak lze zdravě, chutně, rychle a dietně vařit/péct, odkaz na první vlog najdete zde)

To pravé dobrodružství začíná ale za naší komfortní zónou a když chcete ve svém životě mít něco, co jste ještě neměli, musíte udělat i něco, co jste dosud nedělali. A to ze začátku bude bolet. Ale taky si na to rychle zvyknete, to se nebojte. Takže jo, musíte prostě něco změnit a překročit svoje hranice. Bez toho to nejde.

 

1) Jak to změnit a co změnit

Jak jsem psala už výše, setkáte se se spoustou názorů. Proč? Protože na každého funguje trošku něco jiného, protože jsme každý individuál. Zároveň za tím "něco jiného" stojí ale pořád jedny a ty samé zákonitosti.

Kalorický výdej / kalorický příjem 
Aby tělo čerpalo energii z vašich tukových zásob, musí přijímat za den menší množství energie, než vydá (o kolik a jak to nastavit zase někdy jindy). To, že někdo zhubne vyřazením sladkostí a přesmažených jídel z jídelníčku a nic dalšího nezmění, není tím, že by samotná konzumace těchto potravin způsobovala tloustnutí. Je to prostě o tom, že si vyřazením těchto jídel tito lidé snížili kalorický příjem, vytvořili deficit a tělo dostalo stimul k tomu pálit tuky.
 
Každá potravina má nějakou energii
Často ve skupinách čtu rady typu, že když lidé vymění přílohy za celozrnné varianty, tak jim to zaručí výsledky. Bohužel to tak není. 100g obyčejných těstovin má stejné množství energie jako 100g celozrnných těstovin. 10g medu má stejné množství energie jako 10g obyčejného bílého rafinovaného cukru. Z hlediska hubnutí nemá vliv, jestli jíte celozrnné varianty a místo cukru začnete používat med. Je to jako tvrdit, že kilo peří je lehčí než kilo železa.

Z hlediska zdraví má určitě smysl vyměnit bílou mouku za celozrnnou a konzumovat med. Celozrnné potraviny mají více vlákniny, mohou vás zasytit na o něco déle a taky mají více minerálů a vitamínů, které jsou také potřebné k tomu, aby tělo (hormony) správně fungovaly a tím pádem se vám i lépe hublo. Ale tyhle potraviny nejsou zázračné a nezhubnete po nich.

Jíst zdravě neznamená automaticky jíst i tak, abyste hubli. Na druhou stranu můžete hubnout i přesto, že si každý den dáte snickersku, o tom jsem se rozepisovala v předchozím článku zde. 

Základ je zelenina
Abych jen nepoučovala a dala i konkrétní radu, tak když začínáte hubnout, rapidně bych navýšila konzumaci zeleniny. Zelenina má při velkém objemu málo energie, má spoustu vlákniny a zasytí vás. Když budete jíst hodně zeleniny (a budete mít energeticky vyvážený jídelníček), tak vás nebude honit mlsná, budete mít plný žaludek a budete lépe zvládat kalorický deficit, takže nebudete mít tendenci uzobávat nějaké sladkosti. I zelenina má nějakou energii, ale rozhodně méně než právě ta snickerska.

2) Počítat - ano nebo ne?


Tohle téma vždycky dělí lidi na dva tábory - jeden, který oslavně hlásá, abyste si své jídlo zapisovali a počítali, a druhý, který je naprosto proti počítání.

Když začínáte se změnou jídelníčku - vyměníte například potraviny za zdravější varianty a přesto výsledky nepřijdou, často se vložíte i do rukou výživového poradce, když se v tom nechcete sami moc plácat a nechcete počítat a zapisovat a raději budete dodržovat nějaký jídelníček. Na tom nevidím nic špatného, ale strašně záleží, komu se vložíte do rukou. A záleží na vaší povaze, jestli si radši všechno vykoumáte sami nebo potřebujete ze začátku pomoci. Když člověk začíná sám, je to hodně pokus-omyl, než najedete na to vaše správné nastavení, na kterém budete hubnout. Ale opakuji, záleží, komu se vložíte do rukou.

Proč to ale zmiňuji je to, že (budu předpokládat, že jste našli dobrého výživového poradce, který nedává všem stejné plány) i ten výživový poradce vám ten jídelníček nastaví na základě vašeho kalorického výdeje tak, aby vám vytvořil kalorický deficit. I výživový poradce počítá kalorickou hodnotu a makroživiny jídel, které se vám chystá předepsat. Je to prostě o tom a když to máte nastavené špatně (často se setkávám s tím, že mají lidé spoustu sacharidů, málo tuků a žalostně málo bílkovin), tak ty výsledky nepřijdou, i kdybyste jedli ultra zdravě.

Pokud sami začínáte, já sama tedy doporučuji určitě ze začátku svoje jídlo zapisovat a vážit. Buď do aplikace Kalorické Tabulky nebo MyFitnessPal. Vytvoříte si přehled o tom, kolik toho sníte, jestli se nepodjídáte (protože aby to nebylo příliš jednoduché, tak nesmíte mít ani příliš velký kalorický deficit, abyste hubli), jestli nemáte málo některé makroživiny. Nevím, proč to někteří lidé tak šíleně zatracují. Pokud si chcete být jisti tím, že děláte všechno správně a nechcete ztrácet čas tím, že půjdete špatným směrem, tohle je skvělý způsob, jak si to pohlídat. Netvrdím, že to musíte dělat do konce života. Ale minimálně pro začátek je to podle mě nutnost. A zabere to 5 minut denně. Opravdu.

Nebo je to naopak dobré pro ty, kteří už značnou část váhy zhubli právě změnou stravovacích návyků/zmenšením porcí svého normálního jídla, a zaseknou se před posledními 3-5 kg. Opět skvělý způsob, jak si nastavit jídelníček tak, abyste to dotáhli do konce. Budete zapisovat, zjistíte, jak jíte, kousek uberete ze sacharidů a z tuků a hubnutí se třeba zase rozběhne. A ani toho výživového poradce nepotřebujete. 

Taky je varianta, že si všechno vypočítáte na začátku, sestavíte si nějaký výživový plán na den/týden, kolik kterých potravin můžete na den/týden sníst, a pak už nebudete muset zapisovat a budete čerpat pouze "váš příděl", který jste si nastavili. :-)

VŠECHNO JSTE SCHOPNI ZVLÁDNOUT SAMI!

A jelikož je tenhle článek už příště dlouhý, další část si nechám na příště. Tam vám povím něco o tom, jak si právě nastavit ty kalorie a jídelníček. #pokudToBudeNekohoZajimat

Mějte se krásně!

Alis
 

pondělí 20. června 2016

IIFYM - tisíckrát skloňované a přesto neomrzí

Krásné pondělní odpoledne,

dneska jsem dostala inspiraci na to sepsat článek díky jedné známé, která se mi svěřila s tím, že při svém stravování mívá chutě na sladké. Zkoušela vyřadit sladké snídaně, pak zase zařadit, čas od času ji to ale "dostihne" a pak spořádá vše, na co přijde. A potom? Samozřejmě následují výčitky svědomí, že si dala něco "mimo režim". Tak se mě ptala, co s tím má dělat. Jelikož jede dlouhodobě lowcarb paleo stravování, tak jsem jí doporučila, aby výrazně navýšila sacharidy, jelikož mně to na chutě třeba pomohlo. Jenže pořád tu visí ten problém se "zakázaným ovocem" (a to doslova - nechce jíst ani to, protože je tam moc cukru).

No, a jelikož čas od času pozoruji ve fb skupinách dotazy typu: "Smím si dát tohle a tohle v redukci?" (při kterých jen kroutím hlavou, mám tendenci si dát double-facepalm, ale pak se uklidním a řeknu si, že žádný učený z nebe nespadl), tak jsem to nevydržela a rozhodla se napsat tenhle článek.

Nečekejte žádné světoborné novinky, spíš tady zrecykluju to, co už bylo milionkrát řečeno a do toho vnesu i nějaké moje zkušenosti.

IIFYM - to je to, co chceš


If it fits your macros aka pokud ti to sedí do příjmu a do makroživin, sněz to. IIFYM není o tom, že se máte od rána do večera cpát junk food a čekat, že budete zdraví, krásní a silní. Já osobně to vnímám jako takovou stravovací filozofii, kdy si prostě neodpíráte žádnou skupinu potravin a šoupnete tam čas od času i nějakou tu "prasárnu" jako třeba tyčinku/mléčnou čokoládu/zmrzlinu/hambáč atd. A ano, jsou dny, kdy jsem schopná i dobrou polovinu sacharidů na den přijmout z jednoduchých cukrů (převážně ovoce a třeba i mléčná čokoška). "Zbláznila? Vždyť ta fruktóza jí přivede metabolický syndrom, určitě začne přibírat atd." No, nezbláznila. Teď, když mám vyšší kalorický příjem (juch), tak si prostě dovolím kaloričtější potraviny. Kdybych byla ve větším deficitu, tak si už dám kurňa pozor na to, z čeho svoje kalorie a makra budu čerpat. A myslíte si, že z toho, že jím čokoládu, jsem začala nekontrolovaně přibírat? Ani náhodou. Pořád pozoruju, že trošičku špíčky ubývají (i když to není aktuální cíl) a svaly a síla rostou. 80 - 90 % mojí stravy se ale stále skládá z čistých základních surovin a ZELENINY. :3



I když jím "prasárny", tak dbám na jejich kvalitu. Vybírám si kvalitní tyčinky, flapjacky, organické čokolády. Dám si pizzu v lepší restauraci, nechodím do mekáče (fuj). Ne že bych byla ujetá na "bio", ale prostě to líp chutná a to složení je podstatně lepší než kdejaká snickerska. To je ale čistě o mém přesvědčení a o tom, co mně vyhovuje. Když na tu snickersku chuť máte, tak si jí dejte. A klidně každý den, když vám to bude vyhovovat. Budu se opakovat jako desetitisíce lidí přede mnou, ale když máte základ stravy zeleninu, ovoce a další nezpracované potraviny, tak je tohle naprosto v pohodě! Naopak, když si přestanete odpírat, na co máte chuť, uleví se vaší hlavě a nebudete mít tendence, jako ta moje známá.

Ale pokud jste paleo jedlík/vegan/vegetarián/kdokoliv a tyhle potraviny vám nechybí, tak je to taky dobře. Je to o tom, co vám vyhovuje. Nesmíte mít v hlavě toho červíčka, který ve vás pořád hlodá a říká vám, abyste si ten dortík/donut/indiánka/hranolky dali. Základ je v hlavě a pak jde všechno. Opět opakované klišé, ale velice pravdivé - pokud si neumíte váš nynější styl stravování představit za pár měsíců, za rok, za dva, tak u toho stejně nevydržíte. A můžete lehce sklouznout do kolotoče záchvatového přejídání, kdy stláskáte, co vám přijde pod ruku, a následně vás zahltí výčitky. Nebo v "lepším případě" přestanete úplně dbát na to, co strkáte do pusy, z nějakého režimu vybočíte úplně a zkazíte si postupem času výsledky, kterých jste dosud dosáhli, což by byla škoda.

Takže, prosímvás, v redukci si klidně dejte 45 % goudu, když na ní máte chuť, klidně si dejte i dva banány za den (a klidně se tím napráskněte večer před spaním, takovej hermelín s hroznovým vínem = mňam), nebo kvalitní vepřové koleno (od šťastného pašíka z volného chovu), když na něj budete mít chuť (i když koleno má dle kalorických tabulek 900 kcal - lol :D ), vaše výsledky to n-e-o-h-r-o-z-í. Budete mít naopak z vašeho jídla radost, bude vás těšit a nebudete to brát, že jste v nějakém "striktním režimu". Důležitá je konzistence, vytrvalost a být důsledný.

Čágo a díky za čtení!

čtvrtek 9. června 2016

Čokoládový koláč s banánem a meruňkami

Dobré ráno, světe!

Pojďme si zpříjemnit páteční ráno něčím dobrým na zub. A protože začíná sezóna meruněk, které patří mezi mé nejoblíbenější ovoce, udělala jsem na ně nálet v Lidlu a používám je, kde se dá. :-D No a co že to tedy pro vás mám dneska? Tenhle úžasný čoko koláč s banánem a meruňkami... Tahle kombinace je fakt boží!


Ingredience:
- 100 g ovesných vloček
- 50 g kokosové mouky
- 25 g mandlového proteinu Erdschwalbe
- 25 g čokoládového proteinu TPW
(pozn.: šlo by to udělat určitě bez těch proteinů jen z vloček, já to udělala kvůli lepšímu poměru makroživin, tedy pokud nejste fanoušky používání proteinů v kuchyni, nezoufejte!)
- 20 g raw kakaa
- 1 vanička tvarohu (pro vegan verzi doporučuji silken tofu Mori nu)
- 3 kelímky alpro soya čokoládového pudingu
- sladidlo dle potřeby (dala jsem navíc 10 kapek stévie Zdravýden)
- 1 banán
- 4 meruňky

Postup:
(Asi vás to nepřekvapí, ale...) Všechny ingredience na těsto smícháme dohromady, přidáme trochu vody a napatláme do dortové formy s pečícícím papírem. Nakrájíme si meruňky na měsíčky, banány na kolečka a pokládáme na těsto. Pečeme na 170°C cca 20 minut.

Nutriční hodnoty na 1 ks (150 g): 262 kcal, 17 g B, 32 g S, 5 g T

sobota 4. června 2016

Proteinovo-čokoládový tvarožník

Hola hola!

Našla jsem si ve svém vytíženém harmonogramu chvilku pro to, abych se podělila zase o nějaký ten recept s fitness světem. Můj recept byl inspirován tady tímto Vanilkovým cheesecakem s amarantovou krustou od mojí oblíbené fitnessky Katy Blažčíkové. Jak to tak ale bývá, člověk to upravuje a upravuje, až je z toho úplně něco jiného. :-D Ale ne, tohle zase tak jiný recept není. 

A takhle vypadá kus toho krasavce

Ingredience:
Krusta:
- 50 g amarantových pukanců
- 100 g ovesných vloček Mornflake
- 1 menší banán (100 g)
- 100 g medu

Náplň:
- 2 odtučněné tvarohy
- 2 kelímky alpro soya čokoládového pudingu (tmavého)
- 2 odměrky čokoládového whey proteinu The Protein Works
- 3 vejce
- 1 vrchovatá lžíce čistého kakaového prášu (30 g)
- med či jiné sladidlo dle chuti (protein to až tak neosladil)

Postup:
Banán rozmačkáme a smícháme s dalšími ingrediencemi potřebnými na krustu. Vznikne nám celkem tuhá hmota, kterou vyplníme formu a dáme péct na 15 minut na 200°C. Mezitím si připravíme náplň - smícháme všechny ingredience a rozmixujeme. Nalijeme na krustu a dopékáme dalších asi 30 minut na cca 170°C.

Makra na 1 ks (cca 100 g), který vidíte na obrázku:
158 kcal; 12 g bílkovin, 19 g sacharidů, 3 g tuku

Dobrou chuť! :-)

čtvrtek 19. května 2016

Fitness hruškové bochánky

Yo yo yo!

Tak jsem tady s receptem, je na čase to tu pořádně rozjet, ne? :-D Dneska si dáme fitness bochánky. Vzniklo to tak, že jsem si chtěla udělat nějaké sušenky, ale nakonec to těsto mělo takovou konzistenci, že jsem si řekla, že z toho bude vše, jen ne sušenky. :-D 

Budeme potřebovat:
- 1 alpro/alnatura sojový dezert (použila jsem kokosový)
- 2 menší hrušky (300 g)
- 100 g vloček
- 50 g mandlového proteinu Erdschwalbe
- 50 g kokosové mouky
- 2 vejce
- 65 g hruškové biolády
- 40 kapek stévie Zdravýden (vanilková nebo citrónová)

Postup: Hrušky oškrábeme, nastrouháme a smícháme se všemi ostatními ingrediencemi. Vznikne nám lepivé těsto, které si rozdělíme na 5 částí a v ruce z nich vytvoříme útvary bochánkovitého charakteru. :-D Navrch pak přidáme cca 10 - 15 g biolády a pečeme na 170 - 180°C, dokud to není. (já už začala cítit příjemnou vůni, čas jsem neměřila). 

Složitý, co? :-D

A samozřejmě makraaa: 280 kcal: 13 g B, 33 g S, 7 T.



Dobrou chuť!

středa 18. května 2016

Jak jsem to (ne)vzdala

Za 3 měsíce cca to budou 3 roky, co jsem se vydala na cestu zdravého životního stylu. Pokusy zhubnout jsem prováděla už tak od 15 let, nicméně až před 3 lety jsem do toho zahrnula i změnu jídelníčku. Nechala jsem si vypracovat svůj první jídelníček, který byl nejen předražený, ale i naprosto příšerný, co se týče skladby jídel. Takže mi nezbývalo nic jiného, než to vzít do vlastních rukou, začít si sama nastudovávat problematiku výživy a hlavně... začít zkoušet sama na sobě. Prošla jsem si lowcarb stravováním, hlubokou ketózou, IF a warrior diet, prostě vším možným i nemožným. Nechala jsem se otestovat na intolerance, přešla jsem na paleo stravu, vrátila jsem se k sacharidům....

Co byl ale problém, nebyl styl stravování, který jsem praktikovala (ač na každého platí trošku jiný poměr maker, s čímž jsem právě měla zpočátku problémy), ale byl v tom, že jsem u žádného nikdy nevydržela dlouhodobě. A když už jsem se hecla a fakt držela poctivě jídlo, tak jsem třeba zjistila, že to jídlo bylo špatně nastavené a že jsem vlastně 3 měsíce dřela pro minimální nebo žádné změny... A to je značně... demotivující. Opravdu bylo z čeho hubnout. Prapůvodně jsem začínala asi na 40 % tuku, což bylo šílené. Teď se držím kolem 26 % a jsem prostě pořád tučná. Nejsem tlustá, ani obézní, ale prostě na mně ten tuk navíc visí. Co jsou jiní schopni dát dolů za půl roku (i zdravým udržitelným způsobem), jsem já nebyla schopná dát ani za ty 3 roky.

Během těch 3 let, kdy jsem měla zrovna období, kdy mi hlava nedovolovala být v kalorickém deficitu (např. kvůli nějakým životním trablím), jsem se kvůli tomu hodně trápila. Ještě víc jsem se trápila, když jsem jedla opravdu jak vrabeček, čekala jsem, že půjde alespoň 2 kg dolů měsíčně (což je normální udržitelný úbytek) a ono ani to se nedělo. Člověk si logicky položí otázku: "Má tohle vůbec cenu? Nebylo by prostě lepší se smířit s tím, že jsem taková, jaká jsem, začít jíst pořádně a neřešit to?" Nakonec to vedlo k tomu, že jsem třeba 2 týdny dodržovala režim a pak jsem si prostě dala, co jsem chtěla. 2 týdny... co je pro tělo 2 týdny? To si ani nestačí všimnout, že je v dietě a že by mělo teda začít pouštět nějaké tuky. :-D


Další otázka, kterou má smysl si položit, je proč to vlastně děláme. Protože to je klíčový faktor, který rozhoduje o našem výsledném úspěchu nebo neúspěchu. Poslední 3 měsíce pro mě byly dost zásadní. Rozhodla jsem se podívat se hodně hluboko do sebe, abych našla příčinu svých strachů. Mimo jiné jsem zjistila, že jsem původně hubla kvůli tomu, protože jsem podvědomě chtěla, aby mě přijalo moje okolí. Protože s těmi kily navíc jsem se bála, že si lidi budou říkat: "Ježiš, ta je tlustá/ošklivá" a budou na mě koukat skrz prsty. Kdo byl tlustý od dětství, asi ví, jaké to je snášet ten tlak ze školy, od spolužáků a jiných. Nicméně ve chvíli, kdy jsem přijala sama sebe takovou, jaká jsem teď a tady, tak se mi diametrálně změnil přístup k hubnutí a transformace těla. Najednou tu není ten tlak, že musím co nejdřív vypadat tak a tak, jinak nevím co. :-D

Naopak si užívám tu cestu a když se rozhodnu vybočit z režimu, dělám to vědomě s tím, že prostě ok, chci to udělat, udělám to. Hubnutí jde pořád stejně pomalu kvůli tomuhle, ale je mi hezky. A ne, opravdu si to neomlouvám sama před sebou. Já jsem prostě zjistila, že zhubnout a dosáhnout vysněné postavy pro mě není vlastně ta extra životní priorita. Jasně že mám nějaký cíl, kterého chci dosáhnout. A vím, že tím za svým cílem půjdu kvůli tomu třeba další rok, dva, tři... ale whatever. A mám radost z každého malého pokroku, který udělám. A to nejen s postavou, ale i se silovými výkony, když mi vykoukne nový sval na svět, když se mi začnou objevovat proužky na ramenou :3 <3 :D ... Ale není to to, co mě v životě žene dopředu. Není to pro mě indikátor toho, že jsem lepší verzí sama sebe, než jsem byla včera. Je to můj koníček, je to moje vášeň, miluju ten drill ve fitku... ale taky mám ráda jídlo a ráda jím dost. Tím neříkám, že se v dietě trápím, prostě IIFYM 4ever. Ale občas si skáknu s kamarády na víno, občas mám chuť večer na tu velkou porci batátů navíc, které se mi už ten den nevejdou do maker... Když se necítím fyzicky dobře, klidně vynechám tréning... A světe, div se, i přesto se malé pokroky stále dostavují.



A co mě tedy žene dopředu v životě? Co je ta moje vnitřní motivace? Láska a smysluplnost. To, co v životě dělám, mi musí dávat smysl a musí mě to bavit, protože se mám ráda. Kdyby to tak nebylo, šla bych proti sobě a byla ve vnitřní rozporu. Nepotřebuju, aby to dávalo smysl ostatním, nepotřebuju ostatním něco dokazovat. Jediná, komu se v životě zodpovídám, jsem já sama. Položte sami sobě otázku, co je vaše motivace? Je to motivace zvnějšku nebo zevnitř? Máte se rádi nebo to děláte jen pro svoje okolí? A co to způsobuje uvnitř vás?

pátek 26. února 2016

Kokosové sušenky

Dobré páteční dopoledne!

Přicházím s dalším sladkým (jak jinak) receptem. Ale néé, slibuju, že brzy uklohním něco slaného!



Takže dneska naprosto jednoduché kokosové sušenky, původní recept zde. Ale to bych nebyla já, abych si to trošku neupravila. :-)

Já použila:
- 77g kokosové mouky (už docházela)
- 53g mandlového proteinu Erdswchabe (vy můžete použít mandle, doporučuji namlít co nejvíc najemno [ale aby vám z toho zase nevzniklo máslo] )
- 3 vejce
- 45g kokosového oleje
- kypřící prášek (bez fosfátů, však už víte)
- skořici (protože jí cpu naprosto všude)
- do menší poloviny těsta 8g kakaa
- 35 kapek vanilkové stévie
- 90 ml vody

Postup: Klasicky všechno smícháme dohromady, vznikne nám lepivější těsto, ze kterého vytvoříme kuličky. Z kuliček vytvoříme placičky, vyskládáme na plech a pečeme na 200°C cca 10 - 15 minut.


Sice to podle tvaru sušenek nevypadá, ale dělala jsem každou ze stejného (20g) množství těsta. Sušenky jsou díky mandlovému proteinu úžasně vláčné, každopádně chápu, že ho každý nemá doma, ale i z namletých ořechů budou sušenky skvělé. Ty jsem dělala v první várce (foto nahoře), kde jsem použila i kousky čokolády.

Druhá várka bez čokolády (došla mi :D ).



Nutriční hodnoty:
Celý plech: 1151 kcal a 61g B, 23g S, 75g T.
Jedna sušenka: 67,5 kcal a 3,5g B, 1,4g S, 4,3g T.

Přeju dobrou chuť!

pondělí 22. února 2016

Proteinová roláda

Ahooj,

přicházím s dalším, ne však mým originálním, receptem, a to na proteinovou roládu! Je to rychlovka a strašně super jak makrama, tak i chuťově! Od teď místo #mojeovesna frčí #mojeroladka :-D

Verze s kakaem v těstě. Níže jsou verze bez kakaa.


Dá se udělat čistě bílkovinová verze nebo i s trochou tuků. Protože opravdu nerada vyhazuju žloutky, dělám roládu z celých vajec.

Těsto:
- dvě vejce
- 15 g kokosové mouky/namletých vloček/proteinu
- lžíci 100 % kakaového prášku 
- sladidlo (já používám stévii, ale nemusíte, pokud použijete protein)
- prášek do pečení bez fosfátů

Postup: Předehřejeme troubu na 180°C. Oddělíme žloutky od bílků, ke žloutkům přidáme kokosovou mouku, lžícii kakaa, sladidlo, prdopeč a trochu vody a vše smícháme. Poté si vyšleháme tuhý sníh z bílků a opatrně do nich vlijeme druhou část těsta. Na pekáč si dáme pečící papír a na ten vlijeme rovnoměrně těsto. Pečeme cca 10 minut.

Těsto se pak krásně z pečícího papíru odlepí, nic se netrhá. Podle toho, jak moc vyšleháte bílky, se pak odvíjí to, jak hezky roláda půjde srolovat, takže nedoporučuju bílky šlehat úplně do nejtužší formy.

Tato verze je s citrńovo-avokádovou náplní a nahoře je krém z proteinů GN a trochu mandlového másla


Náplň:
- tvaroh
- citrónový krém z avokáda
- proteinový krém z proteinů Growing Naturals (pouze protein a tolik vody, aby vznikla krémová konzistence)
- zmrzlina z lesního ovoce a avokáda (mražené lesní ovoce rozmixujeme s avokádem, trochou sladidla a vody)


Originální recept pochází z FB Actifit.cz

P.S. Makroživiny neuvádím, protože se liší dle použití surovin.


Dobrou chuť!


pátek 19. února 2016

11 tipů, jak bojovat s chutěmi na sladké

Nazdárek,

dneska bych se chtěla rozepsat s pár osobními tipy, které mi pomáhají předcházet chutím na sladké (nebo když už mě přepadnou, tak jak jim (ne)odolat). Chutě na sladké souvisí jak s psychickou, tak s naší fyzickou stránkou. Může nám chybět něco ve stravě, můžeme mít nízký kalorický příjem nebo přespříliš trénovat (nebo oboje)... Může také chybět něco naší duši. :-) Ale to je mnohem komplikovanější záležitost a časem ji budu určitě naťukávat. Teď už ale k těm mým "radám".



1) Pod 6 hodin spánku nejdu. Byly doby, kdy jsem spala třeba 3 nebo 4 hodiny denně. Byla jsem vyčerpaná, neměla jsem sílu si ani uvařit a ještě mě honila mlsná. No a samozřejmě venku jsem pak šilhala chutěmi. O důležitosti spánku se asi nemá cenu bavit, to víme všichni, nicméně nevyspalost opravdu podporuje chuť na sladké, nehledě na to, že se pak člověk prostě cítí mizerně. (čest těm, kterým opravdu takto málo spát vyhovuje).

2) Užívám magnesium. Od té doby, co jsem začala brát magnesium (glycinát), tak jsem zpozorovala, že během PMS, při kterém se chutě na sladké výrazně zvyšují, žádné takovéto výkyvy nepociťuji. Jestli je to placebo, to netuším, neberu magnesium jen kvůli tomu, ale na mě to funguje. :-)

3) Snídaně je základ. Na chutě. Kdysi jsem držela přerušované půsty a problém jsem neměla, ale jak jsem se postupně vrátila ke snídaním, zjistila jsem, že když se nenasnídám (protože ráno třeba zaspím), během dopoledne dostanu chuť naběhnout do Vitalandu a koupit si aspoň 3 questky. :-D A to je za a) drahé, za b) to není potravina roku, takže se (ani k té jedné) neuchyluju moc ráda. Nuže, pokud to máte podobně, investujte čas do vydatné snídaně.

4) Přejídám se. Tohle asi není úplně ideální rada pro ty, kteří mají potíže se ZP. Každopádně mně pomáhá na chutě plný žaludek, takže nemám problém sníst ke každému jídlu 400 - 800 g zeleniny. Já prostě miluju objemná jídla a když mám takový ten lehce tlačivý pocit v žaludku, cítím se dobře a potřeba jídla,  potažmo sladkého, je ta tam.


5) Jím sladké. "WTF?" No ano. Proč se mám omezovat? Proč si mám něco zakazovat a stresovat se? To je totiž asi ta nejhorší věc, co můžete udělat, která vás pak akorát dožene se jeden den (nebo více) přecpat vším, co najdete. Protože zakázané ovoce nejlíp chutná. Netrpěla jsem nikdy ZP, ale dvakrát nebo třikrát v životě jsem se přejedla. Pramenilo to z přílišného omezování a extrémního způsobu stravování. Když si totiž něco cíleně zakážu, hlava to pojme naprosto opačně, musím na to myslet a pak to stejně sním. Proto praktikuji něco na způsob IIFYM. Když mi to sedne do maker, tak si to dám. Jenže já nejím žádné konvenční sladkosti, peču si svoje věci, sladím stévií (viz recepty), hledám si různé macro-friendly dezerty, sušenky, dělám si krémy z avokáda (nasladko i naslano), zamilovala jsem si proteinové rolády k snídani a čas od času si dám tuhle dobrotu, která je podle mě lepší než Mila. :D
Pro mě nedat si mléčnou čokoládu, sušenky či chipsy není omezování, mně to nechutná a nevyhledávám to. Ale sladkomil jsem, takže si to prostě neupírám, jen si hledám cesty v rámci svého režimu. Ale i já potřebovala čas k tomu dojít, nemyslete si. Osobně bych doporučila, aby i vy, kdo máte rádi sladké, jste si kousek té čokolády dopřáli. Bohužel také vím, že spousta lidí se nedokáže udržet u té jedné kostičky. A mívala jsem to taky. Ten vztah k jídlu mi ale pomohlo narovnat až to, když jsem si srovnala vztah sama se sebou. Ale to až v jiném článku.

6) Používám výrazná koření. Miluju výrazné a pálivé chutě, a proto, když mě přepadne chuť na něco sladkého, pokusím se vyhrát si s jídlem při přípravě oběda/večeře a vyhovět svému mlsnému jazyku. :-D. Tyto výrazné chutě vás uspokojí takovým způsobem, že na sladké zapomenete. Přítel o Vánocích nakoupil různé směsi, tak zkouším pořád něco nového, např. aglio peperoncino (česnek, feferonky), gyros, řecké koření, česnek a pepř. a podobné. Také si dávám třeba skořici do kávy a je to super. Vyzkoušejte. :-)

7) Dám si černou kávu. Já tedy ani jinou nepiju. Ale na chutě na sladké mi skutečně pomáhá se napít kávy. Miluju její chuť a mám ji spojenou s tím, že si k ní dám občas i nějakou tu mou sladkost. Takže je to vlastně takový Pavlovův reflex a oblbnu hlavu. (možná :-D ) Bohužel má káva i své stinné stránky: když ji piju odpoledne, večer se mi špatně usíná, a má vliv na rozkolísání hladiny krevního cukru, takže ve výsledku pak člověk může dostat i hlad, když si to kafe dá. Takže tohle je, řekněme, takový sporný bod. Ale mně pomáhá.

8) Dám si protein. Když je opravdu velká krize, večer všechno jídlo snězeno a já nervózně poklepávám nohou, že bych si něco dala, namíchám si rýžový a hráškový protein od Growing Naturals, které jsou naprosto chuťově úžasné, a se správným množstvím vody vznikne takový krém, který uspokojí mé vjemy i chutě. ;-)


9) Zaměstnám se. Když mám opravdu co dělat, tak nemyslím na jídlo a už vůbec ne na sladkosti. Nejhorší jsou takové ty chutě z nudy. Ale i na ty mi pomáhá bod 2. Plné bříško, šťastná hlava. ;-) Nebo když je to večer, tak to jdu zaspat, protože nejen, že si nic nedám, ale hlavně ráno bude sníídaně. 


10) Připomenu si svůj cíl. To už musí být vyloženě nějaká vícedenní krize, kterou jsem teď dlouho nezažila, ale pomáhá mi se podívat na nějaké srovnávací fotky. A řeknu si: "Stojí mi ta věc za to, že si zpomalím nebo zabrzdím pokrok? Chtěla bych být zase taková, jako na té fotce "před"?" Jasně že ne. V tu chvíli se ten užitek z nějaké věci mimo režim stává záporný. Zaměřte se tedy na svůj cíl, ale také se v jeho dosahování ciťte dobře. Kdybych měla být o 800 kcal, jíst pomalu jen bílkoviny, nějaké suchary a zeleninu, tak radši zůstanu tlustá. Můj dobrý pocit je na prvním místě.

11) Nestresuju se. Když už se na režim z nějakého důvodu vykašlu, nevyčítám si to. Měla jsem docela náročné zkouškové (z mojí blbosti #ofcourse) a hrozilo mi, že vyletím ze školy. Moc jsem nestíhala chodit cvičit a jídlo jsem sice držela, ale mohlo to být lepší. Byly dny během ledna, kdy jsem si ve 2 ráno sedla se lžičkou k ořechovému máslu a šrotila se. Ale přikládám to tomu, že jsem se učila dlouho do noci a že tělo řvalo po energii. (#nebojsemsitotimasponomlouvala :D ) Také jsem zaznamenala u sebe pokrok. Dala jsem si jich jen pár a cítila jsem se uspokojená. Dřív bych snědla klidně čtvrt velké pixly, "ze stresu". Já teď ale byla smířená s tím, že možná skončím (což by mi zase přineslo jiné příležitosti), takže jsem tolik (nemůžu říct vůbec) vystresovaná nebyla. (i kamarádi se divili, jak moc dobře to potenciální ukončení studia beru)

Ale hlavně jsem si nic nevyčítala. Říkala jsem si: "Je to investice do tvého studia! Až bude po všem, pustíš se do toho naplno.". A vyplatilo se to, studuju dál. Nechci si to tím omlouvat. Nehledám si výmluvy pro to, proč režim porušit. Ale občas prostě musí jít některé věci stranou. Teď už jsem v pohodě a jedu dál. A takhle jsem k tomu celou dobu přistupovala.

A jaké je v tomhle bodu poselství? Když už si tu sladkost navíc dáte, za a) zastavte se i po těch pár kouscích/kostičkách/lžičkách a neříkejte si, že jste to už pokazili... nepokazili! Navíc opravdu za pár minut zjistíte, že jste uspokojeni, mozku to za chvíli dojde. Když ty signály mozku přejdete, skončíte přejezeni a uvědomíte si, že by vám opravdu stačilo mnohem méně. Taky jsem dřív jela tipu buď striktně, nebo pořádnej cheat. Ale extrémy nejsou ta správná a udržitelná životní cesta. Za b) nic si nevyčítejte... jsou to utopené náklady, už ten čin nevrátíte, stalo se to a jedeme dál. Čím víc se budete babrat ve výčitkách, tím více zvyšujete pravděpodobnost, že se to stane znovu. 

:D kočky jsou mou životní inspiracíAaa

A jak se daří vám bojovat s chutěmi na sladké?

středa 17. února 2016

Kokosový koláč s lesním ovocem

Sladké recepty, to je moje, obávám se, že jich tady bude asi nejvíc, jelikož slaná jídla točím stále stejná. :-D Ale možná kvůli blogu se budu snažit experimentovat i s nimi. Každopádně v tomto příspěvku naleznete recept na tohoto krasavce


Budete potřebovat:
*300g jogurtu (v první várce jsem použila kokosový od Alpro (což je vlastně sójový), v druhé várce jsem použila Sojade; příště zkusím pravý kokosový domácí jogurt :) )
*100g kokosové mouky
*70g namletých mandlí (nebo mandlového proteinu Erdschwabe)
*3 vejce
*1 lžíce (35g) kokosového oleje
*sladidlo dle vaší volby (já použila 50 kapek vanilkové stévie Zdravýden, což by mělo být ekvivalentní 50g medu)
*1 lžička prášku do pečiva (bez fosfátů)

Dozdobte libovolným ovocem, já použila 300g malin, v druhé várce asi 200g mixu lesního ovoce.

Postup: Všechny ingredience smíchejte dohromady a vznikne vám lepivé těsto, to "nalijte" do formy na pečení (buď vymazat, nebo použít pečící papír), rovnoměrně rozprostřete a nahoru dejte ovoce. Pečte 30 minut na 175°. Původní recept odsud.

Nutriční hodnoty na 100g (cca 1/8 koláče): 179 kcal; 6g B, 6g S, 11g T.



Přeju dobrou chuť. :-)

Proteinové muffiny s mákem

Nazdárek lidi,

konečně jsem si stáhla z telefonu pár fotek, tak jdu hned na blog našoupat pár receptů. Bohužel jsem naprostý antitalent na focení a aranžování jídla + můj telefon taky nefotí žádné zázraky, tak snad vás to moc nepohorší. :-D V tomhle příspěvku mám pro vás připravené proteinové muffiny s mákem. Původní recept: https://www.facebook.com/eshopaktin/photos/a.202893333100473.50131.179999675389839/1031790786877386/?type=3&theater


Na 8 muffinů budeme potřebovat:
*6 bílků
*50 g proteinu (já použila vanilkový od TPW)
*50g namletého máku (příště dám možná 1,5 násobek)
*prášek do pečení (bez fosfátů)

Bílky vyšleháme do tuhého sněhu, přidáme prdopeč (sypu to od oka), namletý mák a naplníme tim muffinové formičky. Pečeme na 20 minut na 180°C.


Já si to dozdobila 1 ks jahody a lžičkou makovo-citrónového krému. Na ten jsem použila:
*1 ks avokáda (cca 190g)
*70g namletého máku
*šťáva z půlky citrónu
*oslazeno cca 20 kapkami citrónové stévie Zdravýden

Makroživiny na 1 ks muffinu (bez dozdobení): 46 kcal: 6g B, 0,3g S, 2g T
Tudíž celý pekáč ideální na snídani! :-D

Možné náhražky proteinu: kokosová mouka, namleté libovolné ořechy, namleté vločky. Vězte ale, že se pak změní poměr makroživin. :-)

Přeju dobrou chuť!