Nazdárek,
dneska bych se chtěla rozepsat s pár osobními tipy, které mi pomáhají předcházet chutím na sladké (nebo když už mě přepadnou, tak jak jim (ne)odolat). Chutě na sladké souvisí jak s psychickou, tak s naší fyzickou stránkou. Může nám chybět něco ve stravě, můžeme mít nízký kalorický příjem nebo přespříliš trénovat (nebo oboje)... Může také chybět něco naší duši. :-) Ale to je mnohem komplikovanější záležitost a časem ji budu určitě naťukávat. Teď už ale k těm mým "radám".

1) Pod 6 hodin spánku nejdu. Byly doby, kdy jsem spala třeba 3 nebo 4 hodiny denně. Byla jsem vyčerpaná, neměla jsem sílu si ani uvařit a ještě mě honila mlsná. No a samozřejmě venku jsem pak šilhala chutěmi. O důležitosti spánku se asi nemá cenu bavit, to víme všichni, nicméně nevyspalost opravdu podporuje chuť na sladké, nehledě na to, že se pak člověk prostě cítí mizerně. (čest těm, kterým opravdu takto málo spát vyhovuje).
2) Užívám magnesium. Od té doby, co jsem začala brát magnesium (glycinát), tak jsem zpozorovala, že během PMS, při kterém se chutě na sladké výrazně zvyšují, žádné takovéto výkyvy nepociťuji. Jestli je to placebo, to netuším, neberu magnesium jen kvůli tomu, ale na mě to funguje. :-)
3) Snídaně je základ. Na chutě. Kdysi jsem držela přerušované půsty a problém jsem neměla, ale jak jsem se postupně vrátila ke snídaním, zjistila jsem, že když se nenasnídám (protože ráno třeba zaspím), během dopoledne dostanu chuť naběhnout do Vitalandu a koupit si aspoň 3 questky. :-D A to je za a) drahé, za b) to není potravina roku, takže se (ani k té jedné) neuchyluju moc ráda. Nuže, pokud to máte podobně, investujte čas do vydatné snídaně.
4) Přejídám se. Tohle asi není úplně ideální rada pro ty, kteří mají potíže se ZP. Každopádně mně pomáhá na chutě plný žaludek, takže nemám problém sníst ke každému jídlu 400 - 800 g zeleniny. Já prostě miluju objemná jídla a když mám takový ten lehce tlačivý pocit v žaludku, cítím se dobře a potřeba jídla, potažmo sladkého, je ta tam.

5) Jím sladké. "WTF?" No ano. Proč se mám omezovat? Proč si mám něco zakazovat a stresovat se? To je totiž asi ta nejhorší věc, co můžete udělat, která vás pak akorát dožene se jeden den (nebo více) přecpat vším, co najdete. Protože zakázané ovoce nejlíp chutná. Netrpěla jsem nikdy ZP, ale dvakrát nebo třikrát v životě jsem se přejedla. Pramenilo to z přílišného omezování a extrémního způsobu stravování. Když si totiž něco cíleně zakážu, hlava to pojme naprosto opačně, musím na to myslet a pak to stejně sním. Proto praktikuji něco na způsob IIFYM. Když mi to sedne do maker, tak si to dám. Jenže já nejím žádné konvenční sladkosti, peču si svoje věci, sladím stévií (viz recepty), hledám si různé macro-friendly dezerty, sušenky, dělám si krémy z avokáda (nasladko i naslano), zamilovala jsem si proteinové rolády k snídani a čas od času si dám tuhle dobrotu, která je podle mě lepší než Mila. :D

Pro mě nedat si mléčnou čokoládu, sušenky či chipsy není omezování, mně to nechutná a nevyhledávám to. Ale sladkomil jsem, takže si to prostě neupírám, jen si hledám cesty v rámci svého režimu. Ale i já potřebovala čas k tomu dojít, nemyslete si. Osobně bych doporučila, aby i vy, kdo máte rádi sladké, jste si kousek té čokolády dopřáli. Bohužel také vím, že spousta lidí se nedokáže udržet u té jedné kostičky. A mívala jsem to taky. Ten vztah k jídlu mi ale pomohlo narovnat až to, když jsem si srovnala vztah sama se sebou. Ale to až v jiném článku.
6) Používám výrazná koření. Miluju výrazné a pálivé chutě, a proto, když mě přepadne chuť na něco sladkého, pokusím se vyhrát si s jídlem při přípravě oběda/večeře a vyhovět svému mlsnému jazyku. :-D. Tyto výrazné chutě vás uspokojí takovým způsobem, že na sladké zapomenete. Přítel o Vánocích nakoupil různé směsi, tak zkouším pořád něco nového, např. aglio peperoncino (česnek, feferonky), gyros, řecké koření, česnek a pepř. a podobné. Také si dávám třeba skořici do kávy a je to super. Vyzkoušejte. :-)
7) Dám si černou kávu. Já tedy ani jinou nepiju. Ale na chutě na sladké mi skutečně pomáhá se napít kávy. Miluju její chuť a mám ji spojenou s tím, že si k ní dám občas i nějakou tu mou sladkost. Takže je to vlastně takový Pavlovův reflex a oblbnu hlavu. (možná :-D ) Bohužel má káva i své stinné stránky: když ji piju odpoledne, večer se mi špatně usíná, a má vliv na rozkolísání hladiny krevního cukru, takže ve výsledku pak člověk může dostat i hlad, když si to kafe dá. Takže tohle je, řekněme, takový sporný bod. Ale mně pomáhá.
8) Dám si protein. Když je opravdu velká krize, večer všechno jídlo snězeno a já nervózně poklepávám nohou, že bych si něco dala, namíchám si rýžový a hráškový protein od Growing Naturals, které jsou naprosto chuťově úžasné, a se správným množstvím vody vznikne takový krém, který uspokojí mé vjemy i chutě. ;-)
9) Zaměstnám se. Když mám opravdu co dělat, tak nemyslím na jídlo a už vůbec ne na sladkosti. Nejhorší jsou takové ty chutě z nudy. Ale i na ty mi pomáhá bod 2. Plné bříško, šťastná hlava. ;-) Nebo když je to večer, tak to jdu zaspat, protože nejen, že si nic nedám, ale hlavně ráno bude sníídaně.
10) Připomenu si svůj cíl. To už musí být vyloženě nějaká vícedenní krize, kterou jsem teď dlouho nezažila, ale pomáhá mi se podívat na nějaké srovnávací fotky. A řeknu si: "Stojí mi ta věc za to, že si zpomalím nebo zabrzdím pokrok? Chtěla bych být zase taková, jako na té fotce "před"?" Jasně že ne. V tu chvíli se ten užitek z nějaké věci mimo režim stává záporný. Zaměřte se tedy na svůj cíl, ale také se v jeho dosahování ciťte dobře. Kdybych měla být o 800 kcal, jíst pomalu jen bílkoviny, nějaké suchary a zeleninu, tak radši zůstanu tlustá. Můj dobrý pocit je na prvním místě.
11) Nestresuju se. Když už se na režim z nějakého důvodu vykašlu, nevyčítám si to. Měla jsem docela náročné zkouškové (z mojí blbosti #ofcourse) a hrozilo mi, že vyletím ze školy. Moc jsem nestíhala chodit cvičit a jídlo jsem sice držela, ale mohlo to být lepší. Byly dny během ledna, kdy jsem si ve 2 ráno sedla se lžičkou k ořechovému máslu a šrotila se. Ale přikládám to tomu, že jsem se učila dlouho do noci a že tělo řvalo po energii. (#nebojsemsitotimasponomlouvala :D ) Také jsem zaznamenala u sebe pokrok. Dala jsem si jich jen pár a cítila jsem se uspokojená. Dřív bych snědla klidně čtvrt velké pixly, "ze stresu". Já teď ale byla smířená s tím, že možná skončím (což by mi zase přineslo jiné příležitosti), takže jsem tolik (nemůžu říct vůbec) vystresovaná nebyla. (i kamarádi se divili, jak moc dobře to potenciální ukončení studia beru)
Ale hlavně jsem si nic nevyčítala. Říkala jsem si: "Je to investice do tvého studia! Až bude po všem, pustíš se do toho naplno.". A vyplatilo se to, studuju dál. Nechci si to tím omlouvat. Nehledám si výmluvy pro to, proč režim porušit. Ale občas prostě musí jít některé věci stranou. Teď už jsem v pohodě a jedu dál. A takhle jsem k tomu celou dobu přistupovala.
A jaké je v tomhle bodu poselství? Když už si tu sladkost navíc dáte, za a) zastavte se i po těch pár kouscích/kostičkách/lžičkách a neříkejte si, že jste to už pokazili... nepokazili! Navíc opravdu za pár minut zjistíte, že jste uspokojeni, mozku to za chvíli dojde. Když ty signály mozku přejdete, skončíte přejezeni a uvědomíte si, že by vám opravdu stačilo mnohem méně. Taky jsem dřív jela tipu buď striktně, nebo pořádnej cheat. Ale extrémy nejsou ta správná a udržitelná životní cesta. Za b) nic si nevyčítejte... jsou to utopené náklady, už ten čin nevrátíte, stalo se to a jedeme dál. Čím víc se budete babrat ve výčitkách, tím více zvyšujete pravděpodobnost, že se to stane znovu.
 |
| :D kočky jsou mou životní inspiracíAaa |
A jak se daří vám bojovat s chutěmi na sladké?