pátek 26. února 2016

Kokosové sušenky

Dobré páteční dopoledne!

Přicházím s dalším sladkým (jak jinak) receptem. Ale néé, slibuju, že brzy uklohním něco slaného!



Takže dneska naprosto jednoduché kokosové sušenky, původní recept zde. Ale to bych nebyla já, abych si to trošku neupravila. :-)

Já použila:
- 77g kokosové mouky (už docházela)
- 53g mandlového proteinu Erdswchabe (vy můžete použít mandle, doporučuji namlít co nejvíc najemno [ale aby vám z toho zase nevzniklo máslo] )
- 3 vejce
- 45g kokosového oleje
- kypřící prášek (bez fosfátů, však už víte)
- skořici (protože jí cpu naprosto všude)
- do menší poloviny těsta 8g kakaa
- 35 kapek vanilkové stévie
- 90 ml vody

Postup: Klasicky všechno smícháme dohromady, vznikne nám lepivější těsto, ze kterého vytvoříme kuličky. Z kuliček vytvoříme placičky, vyskládáme na plech a pečeme na 200°C cca 10 - 15 minut.


Sice to podle tvaru sušenek nevypadá, ale dělala jsem každou ze stejného (20g) množství těsta. Sušenky jsou díky mandlovému proteinu úžasně vláčné, každopádně chápu, že ho každý nemá doma, ale i z namletých ořechů budou sušenky skvělé. Ty jsem dělala v první várce (foto nahoře), kde jsem použila i kousky čokolády.

Druhá várka bez čokolády (došla mi :D ).



Nutriční hodnoty:
Celý plech: 1151 kcal a 61g B, 23g S, 75g T.
Jedna sušenka: 67,5 kcal a 3,5g B, 1,4g S, 4,3g T.

Přeju dobrou chuť!

pondělí 22. února 2016

Proteinová roláda

Ahooj,

přicházím s dalším, ne však mým originálním, receptem, a to na proteinovou roládu! Je to rychlovka a strašně super jak makrama, tak i chuťově! Od teď místo #mojeovesna frčí #mojeroladka :-D

Verze s kakaem v těstě. Níže jsou verze bez kakaa.


Dá se udělat čistě bílkovinová verze nebo i s trochou tuků. Protože opravdu nerada vyhazuju žloutky, dělám roládu z celých vajec.

Těsto:
- dvě vejce
- 15 g kokosové mouky/namletých vloček/proteinu
- lžíci 100 % kakaového prášku 
- sladidlo (já používám stévii, ale nemusíte, pokud použijete protein)
- prášek do pečení bez fosfátů

Postup: Předehřejeme troubu na 180°C. Oddělíme žloutky od bílků, ke žloutkům přidáme kokosovou mouku, lžícii kakaa, sladidlo, prdopeč a trochu vody a vše smícháme. Poté si vyšleháme tuhý sníh z bílků a opatrně do nich vlijeme druhou část těsta. Na pekáč si dáme pečící papír a na ten vlijeme rovnoměrně těsto. Pečeme cca 10 minut.

Těsto se pak krásně z pečícího papíru odlepí, nic se netrhá. Podle toho, jak moc vyšleháte bílky, se pak odvíjí to, jak hezky roláda půjde srolovat, takže nedoporučuju bílky šlehat úplně do nejtužší formy.

Tato verze je s citrńovo-avokádovou náplní a nahoře je krém z proteinů GN a trochu mandlového másla


Náplň:
- tvaroh
- citrónový krém z avokáda
- proteinový krém z proteinů Growing Naturals (pouze protein a tolik vody, aby vznikla krémová konzistence)
- zmrzlina z lesního ovoce a avokáda (mražené lesní ovoce rozmixujeme s avokádem, trochou sladidla a vody)


Originální recept pochází z FB Actifit.cz

P.S. Makroživiny neuvádím, protože se liší dle použití surovin.


Dobrou chuť!


pátek 19. února 2016

11 tipů, jak bojovat s chutěmi na sladké

Nazdárek,

dneska bych se chtěla rozepsat s pár osobními tipy, které mi pomáhají předcházet chutím na sladké (nebo když už mě přepadnou, tak jak jim (ne)odolat). Chutě na sladké souvisí jak s psychickou, tak s naší fyzickou stránkou. Může nám chybět něco ve stravě, můžeme mít nízký kalorický příjem nebo přespříliš trénovat (nebo oboje)... Může také chybět něco naší duši. :-) Ale to je mnohem komplikovanější záležitost a časem ji budu určitě naťukávat. Teď už ale k těm mým "radám".



1) Pod 6 hodin spánku nejdu. Byly doby, kdy jsem spala třeba 3 nebo 4 hodiny denně. Byla jsem vyčerpaná, neměla jsem sílu si ani uvařit a ještě mě honila mlsná. No a samozřejmě venku jsem pak šilhala chutěmi. O důležitosti spánku se asi nemá cenu bavit, to víme všichni, nicméně nevyspalost opravdu podporuje chuť na sladké, nehledě na to, že se pak člověk prostě cítí mizerně. (čest těm, kterým opravdu takto málo spát vyhovuje).

2) Užívám magnesium. Od té doby, co jsem začala brát magnesium (glycinát), tak jsem zpozorovala, že během PMS, při kterém se chutě na sladké výrazně zvyšují, žádné takovéto výkyvy nepociťuji. Jestli je to placebo, to netuším, neberu magnesium jen kvůli tomu, ale na mě to funguje. :-)

3) Snídaně je základ. Na chutě. Kdysi jsem držela přerušované půsty a problém jsem neměla, ale jak jsem se postupně vrátila ke snídaním, zjistila jsem, že když se nenasnídám (protože ráno třeba zaspím), během dopoledne dostanu chuť naběhnout do Vitalandu a koupit si aspoň 3 questky. :-D A to je za a) drahé, za b) to není potravina roku, takže se (ani k té jedné) neuchyluju moc ráda. Nuže, pokud to máte podobně, investujte čas do vydatné snídaně.

4) Přejídám se. Tohle asi není úplně ideální rada pro ty, kteří mají potíže se ZP. Každopádně mně pomáhá na chutě plný žaludek, takže nemám problém sníst ke každému jídlu 400 - 800 g zeleniny. Já prostě miluju objemná jídla a když mám takový ten lehce tlačivý pocit v žaludku, cítím se dobře a potřeba jídla,  potažmo sladkého, je ta tam.


5) Jím sladké. "WTF?" No ano. Proč se mám omezovat? Proč si mám něco zakazovat a stresovat se? To je totiž asi ta nejhorší věc, co můžete udělat, která vás pak akorát dožene se jeden den (nebo více) přecpat vším, co najdete. Protože zakázané ovoce nejlíp chutná. Netrpěla jsem nikdy ZP, ale dvakrát nebo třikrát v životě jsem se přejedla. Pramenilo to z přílišného omezování a extrémního způsobu stravování. Když si totiž něco cíleně zakážu, hlava to pojme naprosto opačně, musím na to myslet a pak to stejně sním. Proto praktikuji něco na způsob IIFYM. Když mi to sedne do maker, tak si to dám. Jenže já nejím žádné konvenční sladkosti, peču si svoje věci, sladím stévií (viz recepty), hledám si různé macro-friendly dezerty, sušenky, dělám si krémy z avokáda (nasladko i naslano), zamilovala jsem si proteinové rolády k snídani a čas od času si dám tuhle dobrotu, která je podle mě lepší než Mila. :D
Pro mě nedat si mléčnou čokoládu, sušenky či chipsy není omezování, mně to nechutná a nevyhledávám to. Ale sladkomil jsem, takže si to prostě neupírám, jen si hledám cesty v rámci svého režimu. Ale i já potřebovala čas k tomu dojít, nemyslete si. Osobně bych doporučila, aby i vy, kdo máte rádi sladké, jste si kousek té čokolády dopřáli. Bohužel také vím, že spousta lidí se nedokáže udržet u té jedné kostičky. A mívala jsem to taky. Ten vztah k jídlu mi ale pomohlo narovnat až to, když jsem si srovnala vztah sama se sebou. Ale to až v jiném článku.

6) Používám výrazná koření. Miluju výrazné a pálivé chutě, a proto, když mě přepadne chuť na něco sladkého, pokusím se vyhrát si s jídlem při přípravě oběda/večeře a vyhovět svému mlsnému jazyku. :-D. Tyto výrazné chutě vás uspokojí takovým způsobem, že na sladké zapomenete. Přítel o Vánocích nakoupil různé směsi, tak zkouším pořád něco nového, např. aglio peperoncino (česnek, feferonky), gyros, řecké koření, česnek a pepř. a podobné. Také si dávám třeba skořici do kávy a je to super. Vyzkoušejte. :-)

7) Dám si černou kávu. Já tedy ani jinou nepiju. Ale na chutě na sladké mi skutečně pomáhá se napít kávy. Miluju její chuť a mám ji spojenou s tím, že si k ní dám občas i nějakou tu mou sladkost. Takže je to vlastně takový Pavlovův reflex a oblbnu hlavu. (možná :-D ) Bohužel má káva i své stinné stránky: když ji piju odpoledne, večer se mi špatně usíná, a má vliv na rozkolísání hladiny krevního cukru, takže ve výsledku pak člověk může dostat i hlad, když si to kafe dá. Takže tohle je, řekněme, takový sporný bod. Ale mně pomáhá.

8) Dám si protein. Když je opravdu velká krize, večer všechno jídlo snězeno a já nervózně poklepávám nohou, že bych si něco dala, namíchám si rýžový a hráškový protein od Growing Naturals, které jsou naprosto chuťově úžasné, a se správným množstvím vody vznikne takový krém, který uspokojí mé vjemy i chutě. ;-)


9) Zaměstnám se. Když mám opravdu co dělat, tak nemyslím na jídlo a už vůbec ne na sladkosti. Nejhorší jsou takové ty chutě z nudy. Ale i na ty mi pomáhá bod 2. Plné bříško, šťastná hlava. ;-) Nebo když je to večer, tak to jdu zaspat, protože nejen, že si nic nedám, ale hlavně ráno bude sníídaně. 


10) Připomenu si svůj cíl. To už musí být vyloženě nějaká vícedenní krize, kterou jsem teď dlouho nezažila, ale pomáhá mi se podívat na nějaké srovnávací fotky. A řeknu si: "Stojí mi ta věc za to, že si zpomalím nebo zabrzdím pokrok? Chtěla bych být zase taková, jako na té fotce "před"?" Jasně že ne. V tu chvíli se ten užitek z nějaké věci mimo režim stává záporný. Zaměřte se tedy na svůj cíl, ale také se v jeho dosahování ciťte dobře. Kdybych měla být o 800 kcal, jíst pomalu jen bílkoviny, nějaké suchary a zeleninu, tak radši zůstanu tlustá. Můj dobrý pocit je na prvním místě.

11) Nestresuju se. Když už se na režim z nějakého důvodu vykašlu, nevyčítám si to. Měla jsem docela náročné zkouškové (z mojí blbosti #ofcourse) a hrozilo mi, že vyletím ze školy. Moc jsem nestíhala chodit cvičit a jídlo jsem sice držela, ale mohlo to být lepší. Byly dny během ledna, kdy jsem si ve 2 ráno sedla se lžičkou k ořechovému máslu a šrotila se. Ale přikládám to tomu, že jsem se učila dlouho do noci a že tělo řvalo po energii. (#nebojsemsitotimasponomlouvala :D ) Také jsem zaznamenala u sebe pokrok. Dala jsem si jich jen pár a cítila jsem se uspokojená. Dřív bych snědla klidně čtvrt velké pixly, "ze stresu". Já teď ale byla smířená s tím, že možná skončím (což by mi zase přineslo jiné příležitosti), takže jsem tolik (nemůžu říct vůbec) vystresovaná nebyla. (i kamarádi se divili, jak moc dobře to potenciální ukončení studia beru)

Ale hlavně jsem si nic nevyčítala. Říkala jsem si: "Je to investice do tvého studia! Až bude po všem, pustíš se do toho naplno.". A vyplatilo se to, studuju dál. Nechci si to tím omlouvat. Nehledám si výmluvy pro to, proč režim porušit. Ale občas prostě musí jít některé věci stranou. Teď už jsem v pohodě a jedu dál. A takhle jsem k tomu celou dobu přistupovala.

A jaké je v tomhle bodu poselství? Když už si tu sladkost navíc dáte, za a) zastavte se i po těch pár kouscích/kostičkách/lžičkách a neříkejte si, že jste to už pokazili... nepokazili! Navíc opravdu za pár minut zjistíte, že jste uspokojeni, mozku to za chvíli dojde. Když ty signály mozku přejdete, skončíte přejezeni a uvědomíte si, že by vám opravdu stačilo mnohem méně. Taky jsem dřív jela tipu buď striktně, nebo pořádnej cheat. Ale extrémy nejsou ta správná a udržitelná životní cesta. Za b) nic si nevyčítejte... jsou to utopené náklady, už ten čin nevrátíte, stalo se to a jedeme dál. Čím víc se budete babrat ve výčitkách, tím více zvyšujete pravděpodobnost, že se to stane znovu. 

:D kočky jsou mou životní inspiracíAaa

A jak se daří vám bojovat s chutěmi na sladké?

středa 17. února 2016

Kokosový koláč s lesním ovocem

Sladké recepty, to je moje, obávám se, že jich tady bude asi nejvíc, jelikož slaná jídla točím stále stejná. :-D Ale možná kvůli blogu se budu snažit experimentovat i s nimi. Každopádně v tomto příspěvku naleznete recept na tohoto krasavce


Budete potřebovat:
*300g jogurtu (v první várce jsem použila kokosový od Alpro (což je vlastně sójový), v druhé várce jsem použila Sojade; příště zkusím pravý kokosový domácí jogurt :) )
*100g kokosové mouky
*70g namletých mandlí (nebo mandlového proteinu Erdschwabe)
*3 vejce
*1 lžíce (35g) kokosového oleje
*sladidlo dle vaší volby (já použila 50 kapek vanilkové stévie Zdravýden, což by mělo být ekvivalentní 50g medu)
*1 lžička prášku do pečiva (bez fosfátů)

Dozdobte libovolným ovocem, já použila 300g malin, v druhé várce asi 200g mixu lesního ovoce.

Postup: Všechny ingredience smíchejte dohromady a vznikne vám lepivé těsto, to "nalijte" do formy na pečení (buď vymazat, nebo použít pečící papír), rovnoměrně rozprostřete a nahoru dejte ovoce. Pečte 30 minut na 175°. Původní recept odsud.

Nutriční hodnoty na 100g (cca 1/8 koláče): 179 kcal; 6g B, 6g S, 11g T.



Přeju dobrou chuť. :-)

Proteinové muffiny s mákem

Nazdárek lidi,

konečně jsem si stáhla z telefonu pár fotek, tak jdu hned na blog našoupat pár receptů. Bohužel jsem naprostý antitalent na focení a aranžování jídla + můj telefon taky nefotí žádné zázraky, tak snad vás to moc nepohorší. :-D V tomhle příspěvku mám pro vás připravené proteinové muffiny s mákem. Původní recept: https://www.facebook.com/eshopaktin/photos/a.202893333100473.50131.179999675389839/1031790786877386/?type=3&theater


Na 8 muffinů budeme potřebovat:
*6 bílků
*50 g proteinu (já použila vanilkový od TPW)
*50g namletého máku (příště dám možná 1,5 násobek)
*prášek do pečení (bez fosfátů)

Bílky vyšleháme do tuhého sněhu, přidáme prdopeč (sypu to od oka), namletý mák a naplníme tim muffinové formičky. Pečeme na 20 minut na 180°C.


Já si to dozdobila 1 ks jahody a lžičkou makovo-citrónového krému. Na ten jsem použila:
*1 ks avokáda (cca 190g)
*70g namletého máku
*šťáva z půlky citrónu
*oslazeno cca 20 kapkami citrónové stévie Zdravýden

Makroživiny na 1 ks muffinu (bez dozdobení): 46 kcal: 6g B, 0,3g S, 2g T
Tudíž celý pekáč ideální na snídani! :-D

Možné náhražky proteinu: kokosová mouka, namleté libovolné ořechy, namleté vločky. Vězte ale, že se pak změní poměr makroživin. :-)

Přeju dobrou chuť!

pátek 12. února 2016

(Moje) pozitiva ohledně bodybuildingu

Čágo bélo lidi,

tenhle článek už mám rozepsaný nějakou dobu, a protože už konečně po zkouškovém rozjíždím blog, rozhodla jsem se, že ho dopíšu, a bude to tedy první nějaká ucelená myšlenka zde. :-D Dneska bych se s vámi chtěla podělit o to, co pro mě znamená bodybuilding a cvičení obecně. Nejsem sice člověk, co by si zrovna lámal hlavu z toho, co si o něm myslí jeho bližší či vzdálenější okolí, ale občas si kladu otázku: "Jak na nás cvičící lidi asi hledí ti, kteří se o tohle vůbec nezajímají? Jak nás vnímají?" Napadlo mě, že si můžou myslet, že bodybuildeři jsou narcisové, metrosexuálové, prostě že se příliš zajímají o svůj vzhled, nebo že jsou nemocní (viz bigorexie). Ale to v mém případě určitě není pravda. :-D No, a další dobrý důvod, proč to sepsat, je, že ač výsledky přicházejí pomalu, má smysl se nevzdat. Takže, co PRO MĚ znamená bodybuilding?

Není to jen o budování svalové hmoty
Upřímně, kdybych to dělala jen pro vzhled, tak bych u toho dlouho nevydržela, protože obecně u ženy-bodybuildera, která nemá vynikající genetiku, nebo nebere steroidy, se prostě výsledky dostavují pomalu. Myslím si, že v tuto chvíli, kdyby mě potkal někdo úplně cizí, tak si řekne, že jsem k posilovně nepřičuchla, a přitom opak je pravdou.



1) Budování funkčního těla - Mám problémy s pohybovým aparátem, o kterých se možná časem rozepíšu v jiném článku. Proto je pro mě zlepšování jeho funkčnosti snad ještě více motivační, než vidět ty změny v zrcadle. Když jdu v dřepu pokaždé níž, když vidím, že se mi zlepšuje postavení těla, zlepšuje se mi mobilita v kotnících, jednoduše, že dokážu s tělem dělat věci, které pro mě ještě před nějakou dobou byly téměř nedosažitelné, je ta nejlepší odměna za tu dřinu, protože se to odráží i do běžných aktivit v životě. To samozřejmě ze začátku vyžaduje vedení zkušeného trenéra, v mém případě i se vzděláním z fyzioterapie. Ačkoliv fyzioterapeuta-trenéra bych doporučila opravdu i těm, kteří nemají vážnější problém. Není to jen o tom, že vám srovná lopatky při nějakém cviku, ale opravdu ví, jak to tělo srovnat tak, aby ho celé propojil, vy jste cvičili efektivně a především se nezranili. Na tohle téma ale napíšu samostatný článek.

2) Nárůst síly - To samozřejmě souvisí s bodem 1). Člověk se sám sobě stane do života prostě praktičtějším. Pohodlněji odnesete tašky s nákupem, nedělá vám problém otevřít těžkotonážní dveře do školy (zdravím mou ex-školu FSV UK), zvládnete otevřít 10 let starou sklenici od okurek, kterou nikdo jiný není schopen otevřít, a doma jste za hrdinu. Taky konečně zvesela lezete na vysoká místa, protože konečně umíte zapojit ten zadek a dokonce vás unese. Celkově se různá fyzická omezení díky tomuto zmenšují.  A vám se otevře svět plný nových možností. :-D



Změna jen zvenku? Kdepak!
1) Naučíš se vycházet z komfortní zóny - Určitě to všichni, co cvičíte a zamilovali jste si to, znáte. Cvičení je prostě o tom pokaždé překonat sám sebe. Ze začátku je vůbec problém zvednout ten líný zadek a jít. Pak už se z toho stane návyk (zlozvyk, droga? :-D ), ale pokud chcete vidět výsledky, musíte pokaždé překročit tu komfortní zónu, naložit si víc a nebát se té bolesti. Člověk musí být svým způsobem i masochista, (svým způsobem, sexuální potěšení z bolesti skutečně nemám :-DDD ) a tu bolest si užívat. V tu chvíli je to nepříjemné, nadáváte, máte chuť s tou činkou praštit o zem a vy..kašlat se na to, ale zároveň to milujete. A ten pocit po tréningu? Že jste to zvládli, že jste to všechno odmakali a posunuli se zase o kus dál? K nezaplacení.

Když pak stojíte v běžném životě před nepříjemnou situací, kterou musíte vyřešit, a brání vám v tom jen jeden člověk, což jste vy (nejhorší boje jsou ty se sebou, co si budeme povídat), uvědomíte si to, co jsem napsala výše, tak už pro vás spoustu věcí přestane být problém. Já si prostě řeknu: "Sakra, ve fitku zvládám takový zrůdnosti a z tohohle mám strach? Tak to vůbec." Takže jdu a udělám, co je potřeba, když je to potřeba.

2) Čas v gymu je ten, kdy máš opravdu čas jen sám pro sebe - Odmysleme si otravné návštěvníky posiloven, kteří si tam jdou jen pokecat (já osobně jsem to naštěstí nezažila, asi se netvářím zrovna tak, že bych si chtěla povídat :-D ). Když jdu cvičit, vím, že jsem tam jen sama se sebou. Je to jako kdybych šla se sebou na kafe. Cítím, že jsem sama se sebou propojená, že okolní svět v tu chvíli neexistuje a jediný člověk, na kterého se v tu chvíli můžu spolehnout, jsem jen já. Já opravdu vstupem do posilovny zapomínám úplně na všechno a když vyjdu ven, všechny problémy najednou vidím z jiné perspektivy. Někdo si rád zajde na kosmetiku, já si ráda zajdu zazvedat železo. :-D
3) Permanentně happy jak dva grepy - Teď nemyslím jen endorfiny po cvičení, které (bohužel) po nějaké době odezní. Celkově jsem vypozorovala, že tím, že jsem začala cvičit, jsem začala být i víc vyrovnaná. Dřív jsem byla permanentně naštvaná a vytáčely mě i různé maličkosti. Musím tedy říci, že v tom hrála roli i konzumace potravin, na které jsem měla intoleranci (více v jiném článku), ale cvičení na to mělo taktéž obrovský vliv.


4) Přestala jsem řešit blbosti - To souvisí s předchozím bodem. Mám pocit, že dneska tím, že lidé už nemají tolik fyzické aktivity obecně, mají svým způsobem přebytek energie, který vkládají do řešení maličkostí a doslova dělání z komára velblouda. (nebo mám jen já možná ve svém okolí takové lidi, abych zase všem nekřivdila :-D ) To souvisí i s nějakým managementem stresu, kterého máme dnes požehnaně. Imho, i z toho důvodu by měli lidé zařadit do svého života nějaký sport, jakýkoliv, který je bude bavit, aby u toho vypnuli, uvolnili se a byli v rovnováze, protože dneska pracujeme především intelektuálně. A z toho prostě člověku občas hrabe.



5) Lépe si pamatuju - Cvičení prý přispívá i k lepší mozkové aktivitě. A skutečně můžu potvrdit, že když jsem se tohle zkouškové učila, nemusela jsem si věci tolikrát opakovat, abych si je zapamatovala, a zůstaly mi v hlavě. Jestli je to korelace nebo kauzalita, to nevím, nicméně mě to velmi těší. :-D

Suma sumárum cvičím především proto, že mi to dělá dobře na duši. Proto až budete pochybovat o tom, proč to vlastně děláte, že ty výsledky nepřicházejí tak rychle, jak byste si představovaly(i), zamyslete se nad tím, co VÁM dává cvičení a obecně bodybuilding kromě změn na těle. A můžete se rovnou pochlubit do komentů. ;-)