pátek 12. února 2016

(Moje) pozitiva ohledně bodybuildingu

Čágo bélo lidi,

tenhle článek už mám rozepsaný nějakou dobu, a protože už konečně po zkouškovém rozjíždím blog, rozhodla jsem se, že ho dopíšu, a bude to tedy první nějaká ucelená myšlenka zde. :-D Dneska bych se s vámi chtěla podělit o to, co pro mě znamená bodybuilding a cvičení obecně. Nejsem sice člověk, co by si zrovna lámal hlavu z toho, co si o něm myslí jeho bližší či vzdálenější okolí, ale občas si kladu otázku: "Jak na nás cvičící lidi asi hledí ti, kteří se o tohle vůbec nezajímají? Jak nás vnímají?" Napadlo mě, že si můžou myslet, že bodybuildeři jsou narcisové, metrosexuálové, prostě že se příliš zajímají o svůj vzhled, nebo že jsou nemocní (viz bigorexie). Ale to v mém případě určitě není pravda. :-D No, a další dobrý důvod, proč to sepsat, je, že ač výsledky přicházejí pomalu, má smysl se nevzdat. Takže, co PRO MĚ znamená bodybuilding?

Není to jen o budování svalové hmoty
Upřímně, kdybych to dělala jen pro vzhled, tak bych u toho dlouho nevydržela, protože obecně u ženy-bodybuildera, která nemá vynikající genetiku, nebo nebere steroidy, se prostě výsledky dostavují pomalu. Myslím si, že v tuto chvíli, kdyby mě potkal někdo úplně cizí, tak si řekne, že jsem k posilovně nepřičuchla, a přitom opak je pravdou.



1) Budování funkčního těla - Mám problémy s pohybovým aparátem, o kterých se možná časem rozepíšu v jiném článku. Proto je pro mě zlepšování jeho funkčnosti snad ještě více motivační, než vidět ty změny v zrcadle. Když jdu v dřepu pokaždé níž, když vidím, že se mi zlepšuje postavení těla, zlepšuje se mi mobilita v kotnících, jednoduše, že dokážu s tělem dělat věci, které pro mě ještě před nějakou dobou byly téměř nedosažitelné, je ta nejlepší odměna za tu dřinu, protože se to odráží i do běžných aktivit v životě. To samozřejmě ze začátku vyžaduje vedení zkušeného trenéra, v mém případě i se vzděláním z fyzioterapie. Ačkoliv fyzioterapeuta-trenéra bych doporučila opravdu i těm, kteří nemají vážnější problém. Není to jen o tom, že vám srovná lopatky při nějakém cviku, ale opravdu ví, jak to tělo srovnat tak, aby ho celé propojil, vy jste cvičili efektivně a především se nezranili. Na tohle téma ale napíšu samostatný článek.

2) Nárůst síly - To samozřejmě souvisí s bodem 1). Člověk se sám sobě stane do života prostě praktičtějším. Pohodlněji odnesete tašky s nákupem, nedělá vám problém otevřít těžkotonážní dveře do školy (zdravím mou ex-školu FSV UK), zvládnete otevřít 10 let starou sklenici od okurek, kterou nikdo jiný není schopen otevřít, a doma jste za hrdinu. Taky konečně zvesela lezete na vysoká místa, protože konečně umíte zapojit ten zadek a dokonce vás unese. Celkově se různá fyzická omezení díky tomuto zmenšují.  A vám se otevře svět plný nových možností. :-D



Změna jen zvenku? Kdepak!
1) Naučíš se vycházet z komfortní zóny - Určitě to všichni, co cvičíte a zamilovali jste si to, znáte. Cvičení je prostě o tom pokaždé překonat sám sebe. Ze začátku je vůbec problém zvednout ten líný zadek a jít. Pak už se z toho stane návyk (zlozvyk, droga? :-D ), ale pokud chcete vidět výsledky, musíte pokaždé překročit tu komfortní zónu, naložit si víc a nebát se té bolesti. Člověk musí být svým způsobem i masochista, (svým způsobem, sexuální potěšení z bolesti skutečně nemám :-DDD ) a tu bolest si užívat. V tu chvíli je to nepříjemné, nadáváte, máte chuť s tou činkou praštit o zem a vy..kašlat se na to, ale zároveň to milujete. A ten pocit po tréningu? Že jste to zvládli, že jste to všechno odmakali a posunuli se zase o kus dál? K nezaplacení.

Když pak stojíte v běžném životě před nepříjemnou situací, kterou musíte vyřešit, a brání vám v tom jen jeden člověk, což jste vy (nejhorší boje jsou ty se sebou, co si budeme povídat), uvědomíte si to, co jsem napsala výše, tak už pro vás spoustu věcí přestane být problém. Já si prostě řeknu: "Sakra, ve fitku zvládám takový zrůdnosti a z tohohle mám strach? Tak to vůbec." Takže jdu a udělám, co je potřeba, když je to potřeba.

2) Čas v gymu je ten, kdy máš opravdu čas jen sám pro sebe - Odmysleme si otravné návštěvníky posiloven, kteří si tam jdou jen pokecat (já osobně jsem to naštěstí nezažila, asi se netvářím zrovna tak, že bych si chtěla povídat :-D ). Když jdu cvičit, vím, že jsem tam jen sama se sebou. Je to jako kdybych šla se sebou na kafe. Cítím, že jsem sama se sebou propojená, že okolní svět v tu chvíli neexistuje a jediný člověk, na kterého se v tu chvíli můžu spolehnout, jsem jen já. Já opravdu vstupem do posilovny zapomínám úplně na všechno a když vyjdu ven, všechny problémy najednou vidím z jiné perspektivy. Někdo si rád zajde na kosmetiku, já si ráda zajdu zazvedat železo. :-D
3) Permanentně happy jak dva grepy - Teď nemyslím jen endorfiny po cvičení, které (bohužel) po nějaké době odezní. Celkově jsem vypozorovala, že tím, že jsem začala cvičit, jsem začala být i víc vyrovnaná. Dřív jsem byla permanentně naštvaná a vytáčely mě i různé maličkosti. Musím tedy říci, že v tom hrála roli i konzumace potravin, na které jsem měla intoleranci (více v jiném článku), ale cvičení na to mělo taktéž obrovský vliv.


4) Přestala jsem řešit blbosti - To souvisí s předchozím bodem. Mám pocit, že dneska tím, že lidé už nemají tolik fyzické aktivity obecně, mají svým způsobem přebytek energie, který vkládají do řešení maličkostí a doslova dělání z komára velblouda. (nebo mám jen já možná ve svém okolí takové lidi, abych zase všem nekřivdila :-D ) To souvisí i s nějakým managementem stresu, kterého máme dnes požehnaně. Imho, i z toho důvodu by měli lidé zařadit do svého života nějaký sport, jakýkoliv, který je bude bavit, aby u toho vypnuli, uvolnili se a byli v rovnováze, protože dneska pracujeme především intelektuálně. A z toho prostě člověku občas hrabe.



5) Lépe si pamatuju - Cvičení prý přispívá i k lepší mozkové aktivitě. A skutečně můžu potvrdit, že když jsem se tohle zkouškové učila, nemusela jsem si věci tolikrát opakovat, abych si je zapamatovala, a zůstaly mi v hlavě. Jestli je to korelace nebo kauzalita, to nevím, nicméně mě to velmi těší. :-D

Suma sumárum cvičím především proto, že mi to dělá dobře na duši. Proto až budete pochybovat o tom, proč to vlastně děláte, že ty výsledky nepřicházejí tak rychle, jak byste si představovaly(i), zamyslete se nad tím, co VÁM dává cvičení a obecně bodybuilding kromě změn na těle. A můžete se rovnou pochlubit do komentů. ;-)

1 komentář:

  1. Souhlas úplně s každým bodem ☺ tesim se na další článek 😁

    OdpovědětVymazat