dneska jsem si hezky zacvičila v poloprázdném fitku, kdy jsem při tréningu měla možnost i zamyslet se sama nad sebou. Při převlékání v šatně jsem si "blejskla selfie" a první myšlenky, které mě napadaly, když jsem se na tu fotku podívala, byly ty, že vidím, kolik mám před sebou ještě práce.
Taky mě napadlo, že za tři roky, co se zabývám stravou a výživou, během kterých jsem docházela na fyzioterapii (dva roky a ještě bych stále měla pokračovat) a nemohla cvičit sama v posilovně, během kterých jsem lítala do extrémů, nemohla jsem vydržet u jednoho typu stravování, bojovala jsem s intolerancemi, psychikou, pocitem méněcennosti, vrhala jsem se do redukce a vzápětí to zase vzdávala, po aktuálně téměř roce intenzivních tréningů v posilovně, jsem vlastně moc velký kus cesty neušla. Když se podívám na svoje tělo, mám pocit, že jsem teprve začala, a ne že už mám za sebou tři roky práce (s výkyvy a pauzami).
Dennodenně jsme vystavováni tlaku iluze dokonalosti – koukáme na instagramu na perfektně vyrýsované a osvalené fitnessky, které chrlí úsměvy na všechny strany. Máme tendence se srovnávat, i já to tak měla. Vinila jsem život za to, jaké mi nastolil podmínky, a měla jsem pocit, že pořád musím s něčím bojovat, že je to všechno nefér a byla jsem zatrpklá a smutná. Ve chvíli, kdy jsem se přestala srovnávat s ostatními, a začala se srovnávat jedině sama se sebou, jsem si uvědomila, že mám naopak velký kus cesty za sebou.
Dennodenně jsme vystavováni tlaku iluze dokonalosti – koukáme na instagramu na perfektně vyrýsované a osvalené fitnessky, které chrlí úsměvy na všechny strany. Máme tendence se srovnávat, i já to tak měla. Vinila jsem život za to, jaké mi nastolil podmínky, a měla jsem pocit, že pořád musím s něčím bojovat, že je to všechno nefér a byla jsem zatrpklá a smutná. Ve chvíli, kdy jsem se přestala srovnávat s ostatními, a začala se srovnávat jedině sama se sebou, jsem si uvědomila, že mám naopak velký kus cesty za sebou.
![]() |
| Vlevo srpen 2013, vpravo září 2016 |
Každý fail, kterému jsem propadla, mi dal příležitost zamyslet se a příště to udělat lépe. Uvědomila jsem si, že jsou v životě věci, které ovlivnit nemůžu vůbec (třeba to, že jsem se narodila s kyčelní vadou) a věci, které ovlivnit můžu (například to, že jsem s tou vadou začala chodit na fyzio, to, jak se stravuju, a jak přistupuju sama k sobě a ke svému okoí). Čemu si myslíte, že má smysl věnovat energii? Ve chvíli, kdy jsem začala tohle rozlišovat, se mi nesmírně ulevilo.
Nesrovnávejte se s ostatními, ale pouze s vašim včerejším já. Ani se nenechte ovlivnit soudy vašeho okolí. Konstruktivní kritika je fajn a může vás posunout, ale mnohdy na nás naše okolí dokáže plivat jed, který nás zraňuje, ale to neovlivníme. Ano, můžeme se s nimi hádat, můžeme s nimi argumentovat, můžeme se je snažit přesvědčit, ať už slovy nebo činy, že si zasloužíme jejich pochvalu. Ale my sami si musíme být vědomi toho, kdo jsme, jací jsme a jakou máme hodnotu. A dokazovat cokoliv pouze sobě. Nevyčítejte si, co se nepovedlo včera, ale zamyslete se nad tím, jak by se to dalo zlepšit/udělat jinak. A buďte pyšní na to, co jste už dokázali, i kdyby to byla maličkost. I kdyby to byl jeden jediný den zdravého stravování. My, jediní, jsme tvůrci naší reality, protože je to vše pouze o našem pohledu na věc. Můžeme se na věci dívat negativně a zahlcovat se negativní energií. Když se ale na věci, aspoň v rámci možností, budeme dívat pozitivně, bude nám to dávat sílu pokračovat na naší cestě, ať už je naším cílem cokoliv. I když někdy více a někdy méně, vždycky je nějaká možnost volby.
Nesrovnávejte se s ostatními, ale pouze s vašim včerejším já. Ani se nenechte ovlivnit soudy vašeho okolí. Konstruktivní kritika je fajn a může vás posunout, ale mnohdy na nás naše okolí dokáže plivat jed, který nás zraňuje, ale to neovlivníme. Ano, můžeme se s nimi hádat, můžeme s nimi argumentovat, můžeme se je snažit přesvědčit, ať už slovy nebo činy, že si zasloužíme jejich pochvalu. Ale my sami si musíme být vědomi toho, kdo jsme, jací jsme a jakou máme hodnotu. A dokazovat cokoliv pouze sobě. Nevyčítejte si, co se nepovedlo včera, ale zamyslete se nad tím, jak by se to dalo zlepšit/udělat jinak. A buďte pyšní na to, co jste už dokázali, i kdyby to byla maličkost. I kdyby to byl jeden jediný den zdravého stravování. My, jediní, jsme tvůrci naší reality, protože je to vše pouze o našem pohledu na věc. Můžeme se na věci dívat negativně a zahlcovat se negativní energií. Když se ale na věci, aspoň v rámci možností, budeme dívat pozitivně, bude nám to dávat sílu pokračovat na naší cestě, ať už je naším cílem cokoliv. I když někdy více a někdy méně, vždycky je nějaká možnost volby.
| Klišé citátek, ale pravidvý. :-) |

Pěkný článek :) Je pravda, že čím dál více jsou sociálně sítě zaplaveny "dokonalými" lidmi, kteří mají úžasné postavy a skvělý život..člověka to může motivovat ale i naopak velmi demotivovat..
OdpovědětVymazatMěli bychom si uvědomit, že to co děláme, dělám jen pro sebe a ne pro ty lidi venku, dívat se na svůj vlastní progress, který nemusí nutně znamenat zhubnuté kilogramy nebo cenťáky ale hlavně myšlenkové pochody a celkovou změnu v psychice.
Posledních pár měsíců opravdu bojuji sama se sebou, nedaří se mi všechno jak bych chtěla a samozřejmě se to odráží i na mích výsledcích...můžu jen doufat, že se mi z toho podaří vyhrabat..a já tomu věřím, že se dám do kupy :)
Marky, přečetla jsem si tvůj koment až teď. Copak tě trápí?
Vymazat